Páté přání

Podzim v Lážoplážu utekl jako voda a pan Zářílis si mohl velmi brzy dát nohy na stůl a pozorovat svého přítele Proledúna, jak město chystá na příchod zimy.

Jejich noví přátelé, divoký kůň a lední medvěd, si vesele pobíhali v krajinách jim nejbližších – lední medvěd v krajině pokryté ledem, sněhem a ledničkami s mraženými nanuky na každém rohu a divoký kůň zase v krajině plání, luk a speciálních stromů, na kterých místo šišek rostou tvrdé rohlíky, veky a bagetky – tvrdé pečivo totiž koně nejraději.

Kdykoliv jim však pan Zářílis a pan Proledún zavolali telefonním kobercem, ihned pospíchali k nejbližšímu přemisťovacímu plotu a začali si přeříkávat moderní přemisťovací zaříkávadlo, které jim umožnilo dopravit se do Lážopláža během několika vteřin.

Takový plot jste určitě viděli i na vlastní oči. Je dřevěný a skládá se z mnoha úzkých dlouhých latěk, kterými je obehnáno nejedno stavení, či dům.cteci teta

Není však moc známo, že takové ploty dokážou přemísťovat klidně i z jedné strany zeměkoule na druhou, když víte jak na ně.

Takový plot je totiž pyšný jako páv a na své dřevěné laťky je hrdý jako na svá paví pera. Nejprve tedy musíte dřevěné laťky uctivě pozdravit a pohladit nejstarší z nich, která je vždy osmá od kraje z levé strany.

Potom už stačí říct kouzelné zaříkávadlo. Musíte si však hlídat slabiky a při každé z nich ukázat na jednu laťku. Ze začátku je to docela náročné, ale těm, kdo se přemisťují častěji, už to žádný problém nedělá.

Kouzelné zaříkávadlo zní takto:

Spě-chám, ho-nem, vem mě vcho-dem spe-ci-ál-ním ve-li-ce, ať jsem tam, kde po-tře-bu-ji v tu-to chví-li nej-ví-ce.

V ten moment se dřevěné laťky plotu rozestoupí a vy se ocitnete tam, kde jste si v duchu přáli být.

A tak se lední medvěd a divoký kůň náhle ocitli na radnici Lážopláža v kanceláři pana Zářílise a Proledúna zrovna ve chvíli, kdy se Proledún chytil za tvář a v místnosti se ozvalo hlasité:

Aúúúúúúááááááááááááááááá.”

Pana Proledúna rozbolel během několika chvil zub natolik, že se ani nestihl přivítat se svým přítelem ledním medvědem a už jej záchranná bublina přenášela k místnímu zubaři.

To víte, i Lážoplážo musí mít svého zubaře. Místní pan zubař se jmenoval Bájo a byla s ním obrovská legrace.

Představte si, že pan Bájo nikdy nikomu nenašel jediný kaz, a tak nikdy nemusel vrtat, ani míchat plombu.

Všechny obyvatele vždy jen nahlas pochválil a zdůraznil, že si mají čistit zuby ráno a večer.

Hodně obyvatel, především děti, začaly pokoušet štěstí a schválně si zuby nečistily i několik dní. A když je pan Bájo potom stejně při kontrole hlasitě pochválil, tak si například Empírka, Žulie a Jakobuk začali myslet, že mají zuby, které se nikdy nezkazí a přestali si je čistit úplně, protože jim to přišlo zbytečné.

Ordinace pana zubaře Bája byla takovým malým muzeem, protože pan Bájo se cítil úplně nejlépe, když mohl být obklopen mnoha věcmi.

Někdo by tomu řekl harampádí, ale to bychom pana Bája jistě urazili. Realita je však taková, že sbíral úplně všechno, i zapomenuté obaly od čokolád a žvýkaček, které občas vypadly jeho pacientům z kapes, když seděli v jeho zubařském křesle.cteci tety

To ostatně nevypadalo jako zubařské křeslo, ale jako polohovací ušák, který měnil barvy podle přání pacientů. Paní sestřička Sáva se vždy pacientů už v čekárně ptala, zda se od minula náhodou nezměnily jejich oblíbené barvy.

V momentě, kdy jste totiž do ordinace vstoupili, se křeslo potáhlo nádhernou látkou právě ve vaší oblíbené barvě. Byla to radost se do takového křesla posadit.

Pana Proledúna však zub bolel tolik, že ani nedokázal vyslovit svou oblíbenou barvu, a tak seděl v křesle barvy růžovo-fialovo-krémové, což byla nejoblíbenější barevná kombinace paní Cukrlátkové, která byla v ordinaci těsně před ním.

Otevřít pusu, tááák,” pan zubař Bájo si hned do pusy pana Proledúna posvítil baterkou a uznale pokýval hlavou.

Tak to bude rozhodně chtít směs hřebíčku, lékořice, cukrové vaty, mléka a houbového koření,” říkal pan Bájo, zatímco se znalecky poškrábal na bradě.

Co? Ne ne! Kaz!” Bylo jediné, na co se pan Proledún zmohl.

Pan Bájo však slovo kaz neslyšel a sestřička Sáva už ve speciálním mixéru míchala směs, kterou zubař Bájo naordinoval.

Potom vzala malinkou špachtli a panu Proledúnovi zub směsí potřela.

Panu Proledúnovi se ulevilo, zavřel pusu a spokojeně se rozloučil. Netrvalo však dlouho a bolest se mu vrátila.

Pan Proledún se ještě tu noc sebral a šel do nové zubní kliniky, která v Lážoplážu otevřela teprve před několika dny. Té se všichni obyvatelé vyhýbali, protože nechtěli ublížit panu Bájovi, kterého měli moc rádi.book_alive-1

Klinika Zdravý zoubek byla velmi moderní a v ordinaci pana zubaře Kořínka a sestřičky Nervíkové, bylo čisto a bílo.

Zubař Kořínek se podíval panu Proledúnovi do pusy a okamžitě se zhrozil. Vzal injekci, kterou pan Proledún ani necítil a potom mu zub vrtal tak jemně, že pana Proledúna začala bolest opouštět. Když mu pan zubař Kořínek potom zub zaplomboval, pan Proledún se usmál tak, že za okny začaly padat sněhové vločky velké jako fotbalové míče.

O zázračném vyléčení pana Proledúna se brzy doslechlo celé město a obyvatelé začali postupně, nejprve nenápadně, navštěvovat ordinaci zubaře Kořínka a sestřičky Nervíkové.

Zubař Kořínek našel každému obyvateli alespoň šest kazů a vůbec nechápal, jak je to možné. Neměl to snadné, protože nikdo z obyvatel neznal injekce, vrtačky, ani plomby a nejprve se všichni báli.

Později však pochopili, že je to pro dobro jejich zubů a že jim bude po návštěvě zubaře Kořínka mnohem lépe. A tak začali navštěvovat jen kliniku Zdravý zoubek.

Zubaři Bájovi se nikdy předtím nestalo, že by jej čekala prázdná ordinace. Celé dny seděl za svým stolem obsypaným všemožnými miniaturami a soškami a z okna sledoval, jak lidé míří na kliniku Zdravý zoubek. A do toho pravidelně vzdychal, až to srdce trhalo.

Sestřička Sáva už to nevydržela a jednou ráno, když přišla do prázdné ordinace a pana zubaře Bája našla ležet v polohovacím ušáku té nejčernější barvy, jakou kdy viděla, vtiskla mu do ruky výherní los.

Pan Bájo se na los ani nepodíval, nejspíš si myslel, že mu sestřička Sáva donesla nějaký papírek, co někde našla, protože věděla, že se mu všechno hodí.

Když se však na los podíval pozorně, nadskočil překvapením.screen-shot-2016-09-07-at-130940

Vemte si ho a udělejte vše pro to, aby tady bylo brzy zase plno. Já teď jdu a přijdu až ráno.”

Jen to sestřička Sáva dořekla, zabouchly se za ní dveře a barva křesla se změnila na modrou barvu moře.

Pan Bájo na nic nečekal a spěchal za Zlatou velrybou. Ta se nejprve v moři protáhla, protože ji pan Bájo probudil.

Katalog netřeba,” vyhrkl hned pan Bájo a Zlatá velryba se zadívala do jeho dobráckých očí a ihned pochopila, proč jej mají obyvatelé města tak rádi.

Přeji si rekvalifikační kurz vrtání a plombování, milá velrybo. Vím, je to moje chyba, ale v době, kdy jsme se to učili, jsem byl doma nemocný a nikdy jsem se to už potom nenaučil. A později jsem se bál, abych někomu neublížil, a tak jsem raději všem říkal, že mají zuby bez kazu. Chci to všechno napravit.”

Velryba na jeho přání kývla a pana zubaře Bája poslala na kurz, kde se naučil zuby vrtat, i plombovat.

Byl tak šikovný, že po skončení kurzu jej prohlásili nejlepším absolventem a dali mu zázračnou vrtačku, která dokázala na jedno vrtnutí spravit celý chrup.

A když se vracel domů do Lážopláža, vítala jej otevřená pusa Zlaté velryby, kterou zrovna rozbolel zub a která – i když měla malé obavy – potřebovala otestovat to, co se pan Bájo naučil. A byla velice spokojená.screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Několik obyvatel vidělo jeho skvělé počínání se zázračnou vrtačkou v puse velryby a druhý den už v jeho čekárně byly opět davy pacientů a sestřička Sáva si s úsměvem zapisovala všechny jejich nové oblíbené barvy.

Klinika Zdravý zoubek se ten den dočista vyprázdnila.

Pan Bájo však znal, jak je smutné, když zůstane zubař bez pacientů a domluvil se proto s panem Kořínkem, že jej může pravidelně zastupovat.

Občas totiž potřeboval vycestovat na nějaké setkání známých sběratelů – ony se totiž ty jeho obaly od čokolád a žvýkaček ukázaly jako velmi cenné, protože je z podlahy ordinace sbíral už od počátku své kariéry, což bylo před dlouhými a dlouhými roky.

A jestli vás zajímá, zda panu Kořínkovi půjčil i svou zázračnou vrtačku, tak ano. Pan Bájo byl totiž dobrák.

Více zase ale až příště.

KONEC

 

 

 

 

 


Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Jak je možné se přemisťovat z jednoho koutu zeměkoule na druhý?

  2. Proč zubař Bájo všem říkal, že mají zuby bez kazu? 

  3. Jakou barvu polohovacího ušáku byste si přáli?

  4. Co sbíral pan Bájo?

  5. Jak se jmenovaly sestřičky zubařů?

  6. Jaká laťka v plotě je vždy nejstarší?

  7. Jak se jmenuje váš zubař nebo zubařka, děti a jaké jsou vaše zážitky s nimi? 

Powered by Watch Dragon ball super

Pohádky Čtecích tet chci dostávat jako první

Buďte mezi prvními, kdo si každý týden zcela zdarma přečte nejnovější původní pohádku z dílny Čtecích tet spolu s dalšími novinkami.

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Ani banda lesních loupežníků je od nás nezíská.

Pohádky Čtecích tet chci dostávat jako první

Buďte mezi prvními, kdo si každý týden zcela zdarma přečte nejnovější původní pohádku z dílny Čtecích tet spolu s dalšími novinkami.

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Ani banda lesních loupežníků je od nás nezíská.