Vánoce v Lážoplážu

Přívaly sněhu tu zimu nepolevovaly, a tak se obyvatelé alespoň zaradovali, že budou mít Vánoce bílé, jak se patří. Celé město se zahalilo do vánoční atmosféry a každý obyvatel vyzdobil svou ulici, jak nejlépe dovedl.

Ulice paní Cukrlátkové byla přímo k nakousnutí. Ze střech domů visely jako rampouchy všelijaké dortíky a cukrovinky a stačilo jen na dortík zavolat a on se hned od střechy odlepil a spadl dolů, přímo do pusy toho, kdo na něj zavolal.

Ulicí se celé dny ozývalo:

„Čokoládová koule, haló, čekám na tebe!”

nebo

„Dortíčku nejsladší, pojď dolů, ať tě můžu sníst.”

nebo

„Kde tě mám, špičko? Kam ses mi schovala? Přede mnou neutečeš!”

cteci teta

A sladkosti celé dny padaly ze střechy a obyvatelé už měli cukru dost, ale nemohli si pomoci a do ulice paní Cukrlátkové se stejně vraceli, kdy jen to šlo.

V ulici paní Ťuhýkové zase ze střech domů visely zářivé koule ze semínek a zrníček, na kterých si moc pochutnávali místní ptáčci. Paní Ťuhýkové se bohužel nepotvrdilo tajné přání, aby na zrníčka začali chodit i ostatní obyvatelé a svůj plán otevřít první jídelnu jen se zrníčky a semínky zatím raději oddálila. Musí nejprve změnit stravovací návyky ostatních obyvatel, což nějakou chvíli potrvá.

A v ulici pana Posilova mladšího ležely na zasněženém chodníku červené a zelené činky všech velikostí a každý si mohl zacvičit.

Jen v ulici pana Zloundra žádná výzdoba nebyla, protože pan Zloundr neměl Vánoce rád. Vadilo mu, že se všichni obyvatelé města v té době zdržovali doma a po ulicích chodilo jen málo lidí, které by mohl urazit. A tak pan Zloundr již tradičně, na Štědrý den ráno, oprášil telefonní seznam a urážel ostatní alespoň po telefonu. Skákání po telefonním koberci mu však dalo docela zabrat, a tak vždy stihl zatelefonovat jen pár obyvatelům a musel si odpočinout.

cteci tetyPan starosta přemýšlel, kde udělat vánoční večírek, aby mohla připlout i Zlatá velryba a nakonec si řekl, že nebude nic vymýšlet a večírek bude na pláži. S pomocí architekta Precise navrhl speciální stan, který vypadal jako stan cirkusový, jen byl mnohem větší, aby se do něj vešli všichni obyvatelé spolu s jídlem a zábavou. Celá jedna strana stanu byla průhledná a měla i velké výdejním okno pro Zlatou velrybu. Tak mohla mít velryba přehled o tom, co se uvnitř dělo a obyvatelé zase viděli na ni.

Pan starosta měl díky panu Lopotovi velkou protekci u dodavatele vánočních stromečků pana Zvonečka, a tak stačilo, když mu každý rok před začátkem Vánoc poslal telegram, ve kterém stálo:

Potvrzuji objednávku stop Největší strom stop Ať i zpívá a tancuje a je dobrý společník stop Starosta Lážopláža

A tak do Lážopláža přišel Vilém, největší strom, jaký kdy kdo viděl.cteci tety

Vilém musel přijít pěšky, protože se do žádného prostředku hromadné dopravy nevešel a speciální dodávka na rozvoz vánočních stromečků mu byla také malá. A jak tak šel, tak si zpíval a jeho zpěv se ozýval po celém kraji a všichni věděli, že k nim jde vánoční stromeček ještě dřív, než se Vilém objevil kousek od pláže.

Spoustu obyvatel nedokázalo zakrýt své překvapení a rozpaky a na Viléma hleděli s otevřenými pusami a udiveným výrazem.

Vilém byl zvyklý na to, že lidé, kteří jej ještě neznají, jsou celí nesví, když jej vidí poprvé. Proto měl naučené to, že všem už z dálky podával jednu ze spodních větví na přivítanou. Lidé tiskli jeho větev a dávali si pozor, aby se nepopíchali o jehličí. A potom šel Vilém dál, až došel na náměstí k radnici a tam si mohl v připraveném vánočním stojanu konečně odpočinout. Ještě předtím jej ale musel povolit, co jen to šlo, aby se do něj vešel.

Když se snesla noc, Vilém vytáhl z kufru světýlka, kterými se celý obmotal a potom zapojil světýlka do elektřiny a rozsvítil se. Světýlka jej zároveň hřála a on si mohl spokojeně usnout a těšit se na nový den.

Večírek začal již odpoledne a program byl tak pestrý, že obyvatelé nevěděli, co ve stanu podniknout dřív. Mísy přetékaly jídlem a tolik druhů domácích limonád ještě nikdo pohromadě neviděl. Obyvatelé se nejvíce těšili na tombolu, která každoročně začínala v 17:36 hodin.

Jistě si říkáte, co je to za zvláštní čas? Je to ale celkem jednoduché.

screen-shot-2016-09-07-at-130940Pan starosta měl své zkušenosti a věděl, že když něco začíná přesně v půl nebo celou, tak mnoho lidí včas nepřijde, ale když jim řeknete, ať přijdou v 17:36, tak se všichni už dopředu obávají, že přijdou pozdě, a tak přijdou dřív – přesně v půl. A tak pan starosta věděl, že v 17:36 nebude nikdo u zahájení vánoční tomboly chybět.

Obyvatelé už nadšeně postávali kolem pódia, na kterém stál pan starosta s mikrofonem. Pan Bublinka ze zákulisí posílal na pódium malé bubliny. V každé z nich byl papírek s číslem a pan starosta vždy namátkou jednu bublinu vybral, praskl ji a přečetl číslo, které se v ní skrývalo.

Ten rok byla vánoční tombola opravdu bohatá, protože se městu díky Zlaté velrybě dobře dařilo a pan Ouško s paní Ouškovou museli městskou peřinu v Péřobance rozšířit, aby se do ní vešla všechna peříčka.

„Číslo 342.”

Paní Ouřadová nadskočila radostí a běžela si převzít výhru – sadu hrnců – kterou do tomboly daroval Poškrábaný teflon.

„Číslo 632.”

Pan Baroko si nadšeně přebíral 100 kravat, které věnovalo místní návrhářské studio Šicí strojky.

„Číslo 513.”

A tak to šlo celé hodiny, lidé nadskakovali radostí a hned si běželi pro výhru a někteří už vyhráli i několikrát.

Poslední cenu do tomboly věnovala pošta. Výhra byla v zalepené obálce a jen pan Známka věděl, co se skrývá uvnitř.

„Číslo 123.”

screen-shot-2016-09-07-at-131007_00Na chvíli nastalo naprosté ticho a bylo slyšet jen šustění papírků, to jak lidé kontrolovali, zda náhodou číslo 123 nedrží v ruce. Potom se začaly hlavy zvedat a lidé se dívali jeden na druhého. Los s takovým číslem však nikdo neměl.

A potom se uprostřed davu ozvalo hlasité kýchnutí a tiché volání:

„To je moje číslo! Tady ho mám!”

Všechny pohledy se stočily k zemi, odkud volání přicházelo. Aby také ne, když tichý hlásek patřil panu Třeskavkovi.

Pan Třeskavka je totiž trpaslík. Trpaslík tak malý, že by se vám vešel do kapsy nebo do boty. Jeho výška mu však nikdy nebránila v tom, aby se prosadil mezi ostatními a získal to, po čem toužil. Byl třeba úplně prvním trpaslíkem, který získal řidičský průkaz a také prvním, kdo se odvážil v moři plavat bez rukávků. Takový to byl hrdina.

Dav se rozestoupil a pan Třeskavka nadšeně běžel na pódium. Pan starosta mu pogratuloval a do ruky mu vtiskl obálku. Pan Třeskavka na chvíli za obálkou úplně zmizel, tak byl malý.tmave_pozadi_uaaa

Potom obálku nadšeně otevřel a v ní našel los o přání Zlaté velryby.

S pomocí pana starosty los hned na pódiu setřel a dav četl spolu s ním:

P-Ř-Á-N-Í

Pan Třeskavka začal nadšeně tleskat sám sobě a obyvatelé věděli, že je o další přání méně a někteří se radovali spolu s ním a někteří už méně a pan Zloundr, opřený o jednu z tyčí konstrukce stanu, si dokonce nahlas zívl, aby všem ukázal, jak jej to nudí.

Zlatá velryba se v ten moment s úsměvem objevila u průhledné stěny stanu a pan starosta jí výdejním okénkem podal další domácí limonádu. Velryba se totiž nechala slyšet, že ten večer ochutná všechny.

A zatímco si spokojeně brčkem usrkávala limonádu s příchutí česneku, pan Třeskavka vyslovil své přání:

„Přeji si boty, které dokážou během pěti hodin dojít na konec světa a zase zpátky. Chci se totiž stát významným cestovatelem a chci psát knihy o tom, jak to vypadá jinde a jaké jsou zvyky jiných lidí.”

Několik obyvatel uznale pokývalo hlavou a někteří si už představovali sami sebe v takových botách.

Velryba mezitím dopila poslední lok, kývla hlavou a na malý moment se potopila. Když se opět vynořila, v zubech měla nepromokavou krabici od bot ve velikosti krabičky od sirek. A těm obyvatelům, kteří si na takové boty také mysleli ihned došlo, že tyto boty obuje jen a jen pan Třeskavka, protože nikdo nemá tak malou nohu jako on.

A pan Třeskavka si boty rychle nazul a už byl pryč. A protože to byl dlouhý večírek, trval do pozdních ranních hodin, ještě v noci se pan Třeskavka vrátil a vyprávěl ostatním, co všechno za tu chvilku viděl. A ostatní jej nadšeně poslouchali a museli uznat, že jeho knihy budou naučné i zábavné a hned si u něj objednali jeden výtisk.

A tak se pan Třeskavka stal spisovatelem, aniž by ještě cokoli napsal a město Lážoplážo krásně oslavilo Vánoce. A všichni obyvatelé usínali za zpěvu vánočního stromu Viléma a mihotání světýlek na obloze někde nad náměstím prozradilo, že Vilém si při zpěvu i tancoval.

Ale více zase až příště.

Krásné Vánoce, děti a ať se i vám splní nejméně jedno přání zlatovelrybí.

KONEC

Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Jak se dopravil vánoční strom Vilém do Lážopláža?

  2. Co vyhrál pan Baroko v tombole?

  3. Co jste v období Vánoc našli na ulici pana Posilova?

  4. Představte si, že byste měli za úkol vánočně vyzdobit vlastní ulici. Jak by vaše ulice vypadala?

  5. Co si přál od Zlaté velryby pan Třeskavka?

  6. Bavilo by vás cestovat a psát o tom knihy? Kam byste chtěli jet jako první?

  7. Vzpomenete si, jaké bylo výherní číslo pana Třeskavky?