Knihkupectví paní Albínky

O povedeném vánočním večírku v Lážoplážu brzy psaly všechny noviny a město se zase po nějaké době dostalo na hlavní stranu magazínů a do všech televizních vysílání.

V období vánočních svátků do města přijelo několik novinářů, aby si prohlédli konstrukci stanu, ve kterém se večírek uskutečnil, pohovořili s panem starostou, prolétli se v bublině, seznámili se s několika Vědmochodkami, otestovali si detektor pravdy pravdoucí a také se zeptali na pár otázek trpaslíka Třeskavky, o jehož nevydané knize se už hovořilo všude.

Několik novinářů zatoužilo vyzkoušet jeho boty, ale jak už víte, boty trpaslíka Třeskavky, které dokážou za pět hodin dojít na konec světa a zase zpátky, obuje jen a pouze jejich majitel. A tak si novináři boty alespoň vyfotili a napsali o nich do novin.

Trpaslíkovi Třeskavkovi občas stoupla sláva do hlavy, ale naštěstí jej jeho manželka, paní Třeskavková, dokázala rychle vrátit na zem. Vždy, když se vrátil ze svého pětihodinového putování po světě domů a už ve dveřích se začal naparoval tím, co všechno zažil, poznal a viděl, aniž by nejdřív pozdravil, paní Třeskavková po něm hodila malý mokrý hadřík se slovy:

Umyj si nejprve boty, Třeskavko. Tváříš se jako bys snědl všechnu moudrost světa a přitom ti z bot padá hlína, jakou jsem ještě neviděla.”cteci teta

A pan Třeskavka se podíval na své boty, které toho za těch pár hodin nachodily jako žádné jiné boty na světě a musel uznat, že má paní Třeskavková pravdu. Byly špinavé až hrůza.

A když si pan Třeskavka vyčistil boty a ještě je natřel speciálním krémem na boty, který byl v krabici od Zlaté velryby, tak si boty hezky uložil do botníku a šel za paní Třeskavkovou do kuchyně.

Uprostřed kuchyně byl dlouhý stůl, který byl obsypán všemožnými věcmi, u kterých byste jen těžko odhadovali, k čemu vlastně slouží.

Pan Třeskavka sáhl do kapsy a vytáhl cosi malého, černého a lepkavého a položil to na stůl hned vedle něčeho zeleného, z čeho se intenzivně kouřilo.

Paní Třeskavková nad tím malým, černým a lepkavým předmětem hlasitě spráskla ruce.

Co je zase tohle?”

Pan Třeskavka však byl na tuto otázku dávno připraven a hrdě prohlásil:

To je pendrek ze země Čarodějů. Sám nejstarší čaroděj pan Kouzelná hůlčička mi ho věnoval. Po cestě jsem neodolal a malý kousek ochutnal, stále je tam však dost, abych alespoň malý kousíček mohl přiložit do mé nevydané knihy. Každý čtenář tak bude mít šanci poznat jeho tajemnou a jedinečnou chuť.”

Paní Třeskavková vzala lepkavý pendrek štítivě do ruky a hned jej zase položila zpátky na stůl. Ruku si ještě dlouhou poté utírala do zástěry a nechápavě kroutila hlavou.

O tvé knize se už mluví jako by to měla být druhá Příručka starosty. A přitom jsi ještě nenapsal ani stránku, jen tu na stole hromadíš věci.”cteci tety kniha

Pana Třeskavky se slova paní Třeskavkové hluboce dotkla, ale neřekl nic.

Následující ráno nevytáhl z botníku své kouzelné boty, ale místo toho snesl z půdy zaprášený diktastroj.

Takový diktastroj byl sice velkým hitem už v době dědečka pana Třeskavky, ale protože stále skvěle fungoval, tak se pan Třeskavka rozhodl, že svou knihu nadiktuje právě tomuto přístroji.

Diktastroje nejen zachytí vše, co jim řeknete a napíšou vaše slova na papír, zároveň také dokážou psát ve stylu, jaký si sami zvolíte.

Někdo by například rád napsal pohádku. To potom stačí, když diktastroji řeknete, že bude psát pohádku. A diktastroj se na to připraví a kniha je potom plná kouzel, nevídaných postav a také výstředních nápadů a každý, kdo ji bude číst, si hned řekne:

To je jasná pohádka.”

Někdo jiný by třeba zase s diktastrojem rád napsal kuchařku. Diktastroj se na to opět připraví a napíše potom kuchařku, jak ji známe.

A až ji potom někdo v knihkupectví otevře, tak si řekne:

Takže tři vajíčka, ne dvě! Proto se mi ten koláč nepovedl!”

Pan Třeskavka položil diktastroj opatrně na stůl a utěrkou paní Třeskavkové z něj utřel stoletý prach. Přisunul si ke stolu svou oblíbenou židli, na kterou se pohodlně usadil a odkašlal si.cteci tety

Rád bych napsal cestopis.”

Diktastroj chvíli mlčel, potom to v něm však hlasitě zahučelo a ozvalo se:

Dobře. Budeme psát cestopis.”

A pan Třeskavka se potom rozpovídal a mluvil celý den a mluvil i když před domem přistála bublina paní Třeskavkové, která se vracela z práce. Mluvit nepřestal ani v noci a když už mu náhodou docházely vzpomínky, tak se vždy zadíval na dlouhý stůl, na kterém leželo bezpočet věcí, které mu vždy ještě nějakou vzpomínku navodily. Pan Třeskavka mluvil i následující ráno, kdy bublina paní Třeskavkové přistála zase před domem, aby ji odnesla do práce a také když se odpoledne z práce vrátila. Vzpomínky mu došly až pozdě večer, kdy se paní Třeskavková převlékala do pyžama.

Pan Třeskavka ještě dlouhou chvíli poté, co dokončil své vyprávění, setrvával na své oblíbené židli a díval se beze slova před sebe. Až tehdy si uvědomil, že bez přestání mluvil dva dny a padla na něj zasloužená únava.

Když pan Třeskavka následující ráno vstal z postele, na stole v kuchyni jej čekal rukopis jeho cestopisu. Pan Třeskavka ještě nikdy rukopis žádné knihy neviděl a teď před ním jeden ležel a navíc se jednalo o jeho vlastní knihu.

Pan Třeskavka vzal rukopis opatrně do rukou a začal v něm listovat. Každá kapitola byla doplněna malým kouskem drobného předmětu z jeho cest, který čtenářům dokázal přiblížit jeho zážitky.

Ještě to odpoledne se pan Třeskavka slavnostně oblékl a vyrazil do knihkupectví za paní Albínkou.

Paní Albínka byla drobná žena s vysokým drdůlkem, která měla to nejkrásnější knihkupectví jaké jste kdy viděli.cteci tety

Někteří obyvatelé tomu místu říkali oáza a i ti, co příliš nečetli, o knihkupectví mluvili jen s nadšením. Ono totiž knihkupectví paní Albínky bylo opravdu jedinečné.

Hned, jak se ke knihkupectví přiblížíte, tak se police s knihami přemístí podle toho, jaké knihy máte nejraději. Vaše nejoblíbenější knihy se potom objeví ve výloze a vy prostě musíte vstoupit dovnitř.

Uvnitř se potom police s knihami rozestoupí a vytvoří pro vás speciální útulnou místnost, ve které si můžete číst, jak jen dlouho chcete. A paní Albínka vás neustále zásobuje dalšími a dalšími knihami a vy zjistíte, kolik krásných knih na světě je a že máte ještě hodně co číst, abyste všechnu tu krásu poznali.

Když se pan Třeskavka ke knihkupectví přibližoval, knihy ve výloze se rychle změnily z obrazových encyklopedií činek a posilovacích strojů na knihy o cestování. Posledním návštěvníkem knihkupectví totiž byl pan Posilov starší.

Paní Albínka přivítala pana Třeskavku nepatrným úsměvem zatímco už chystala ty nejlepší knihy o cestování. Pan Třeskavka přistoupil k jejímu vysokému pultu plného malých zásuvek, ve kterých měla paní Albínka kartičky o všech knihách, které v knihkupectví měla. Pan Třeskavka by si tolik přál, aby se i jeho kniha objevila na jedné z těchto kartiček.

Pan Třeskavka obešel vysoký pult a paní Albínce vtiskl do dlaně svůj rukopis. Všiml si, že se mu při tom třásly ruce, tak je rychle schoval za záda, aby si jeho nervozity paní Albínka nevšimla.

Paní Albínka se dívala na ten tlustý spis, na který všichni tolik čekali. Pan Třeskavka se na ni usmál a ona zase na něho a pan Třeskavka věděl, že paní Albínka jeho rukopisu jistě věnuje všechen potřebný čas a že mu snad kniha doopravdy vyjde.screen-shot-2016-09-07-at-130940

Potom rychle odešel a každý další den chodil kolem knihkupectví paní Albínky a sledoval knihy ve výloze.

A jednoho dne, když to pan Třeskavka nejméně čekal a zrovna s plnými igelitovými taškami spěchal s nákupem domů za paní Třeskavkovou, se ve výloze objevila jeho kniha.

Třeskuté boty pana Třeskavky

Pan Třeskavka samým nadšením upustil všechny tašky na zem a potom rychle vběhl do knihkupectví, kde jej s úsměvem přivítala paní Albínka a vtiskla mu do ruky vydání jeho knihy, jejíž hřbet pálil jako rozžhavené uhlíky. To proto, že zrovna přijela z tiskárny knih.

Pan Třeskavka knihu nadšeně objal a už běžel z knihkupectví pryč, když se ve dveřích otočil a běžel zpátky k paní Albínce. Do ruky jí vtiskl setřený výherní los Zlaté velryby a aniž by čekal na její odpověď, vyběhl se svou knihou pryč a i tašky s nákupem venku zapomněl, jak byl celý šťastný.

Paní Albínka si na nose posunula své brýle a jak se tak dívala na výherní los, v očích se jí objevilo štěstí.

Ještě toho dne večer, když dala na dveře knihkupectví cedulku knihy spí, přijďte zase zítra, se vydala za Zlatou velrybou, které sotva slyšitelně vyslovila své tajné přání.

A ani ke splnění tohoto přání nepotřebovala velryba Katalog bazénů, aut a domů, protože toto přání bylo velice speciální a týkalo se jen paní Albínky a pana Chmýří z hračkářství.screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Paní Albínka totiž celá léta sbírala odvahu pana Chmýří pozvat na veletrh knih a hraček, a tak jí Zlatá velryba dodala trochu odvahy.

A na příští veletrh knih a hraček už paní Albínka vyrazila za doprovodu pana Chmýří.

A kniha pana Třeskavky se stala nejprodávanější knihou. A víte, co čtenářům nejvíce chutnalo? Černý a lepkavý pendrek od čaroděje Kouzelné hůlčičky. A tak pan Třeskavka z příští návštěvy země Čarodějů přivezl celý pytel těchto černých a lepkavých pendreků.

Ale více zase až příště.

KONEC


Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Co přinesl pan Třeskavka ze země Čarodějů?

  2. Jak dlouho trvalo panu Třeskavkovi nadiktovat svůj rukopis?

  3. Co všechno zaujalo v Lážoplážu novináře?

  4. V čem bylo knihkupectví paní Albínky speciální?

  5. Jaké knihy by se objevily ve výloze, kdybyste se ke knihkupectví přiblížily vy, děti?

  6. Líbilo by se vám číst knihy, ve kterých by bylo v každé kapitole malé překvapení? Co byste si přály v knize najít?

  7. Už jste někdy jedly pendrek? Chutnal vám?