Tři muži a melounový popcorn

Zlatá velryba se v těchto dnech líně povalovala ve své posteli na dně moře a prozpěvovala si písničky, které se kdysi naučila ve velrybí školce.

Vypadalo to asi takto: Zlatá velryba zazpívala jednu sloku písničky a najednou už se nemohla rozpomenout, jak to bylo dál.

A při tom rozpomínání se její myšlenky začaly rozutíkávat po mořském dně jako zrnka písku a zaváděly Zlatou velrybu do nejrůznějších míst v jejích vzpomínkách a vždy na malou chvilku v ní rozsvítily malý ohýnek smutku a stýskání.

Velryba si v tyto dny už začínala myslet, že pan Známka s panem starostou snad špatně spočítali výherní losy, že jich vytiskli málo nebo že snad poštu přepadl maskovaný lupič, který si je všechny odnesl ve velkém pytli a teď se doma styděl, protože si nevěděl rady s tím, jak uplatní tolik výherních losů, které teď obyvatelům chybí.

Nemusíte se však bát, nic z toho se nestalo a losy byly na svém místě – buď v tajných, na čtrnáct zámků zamčených skříňkách za poštovními přepážkami nebo v důkladně promyšlené skrýši jejich šťastných majitelů.

Všichni byli v těchto dnech tak zahlceni prací, že si ani své přání nestihli vyzvednout a velryba si už myslela, že se na ni dočista zapomnělo.cteci teta

Zrovna když dozpívala první sloku písničky ze školky a marně se začala rozpomínat na sloku druhou, zatímco jí přepadlo trochu smutku, k ní náhle z mořské hladiny dopadlo cosi růžového a lepkavého. A přímo na její obrovské čelo.

Nebylo to nic jiného, než mořskou vodou nasáknutý popcorn s melounovou příchutí, který byl v Lážoplážu tolik oblíbený. Velryba si jej rychle hodila do své obrovské pusy a s úsměvem polkla. Utřela si slzičku smutku, odhodila peřinu a rychle plavala nahoru.

Jen co vynořila hlavu, musela několikrát zamrkat, aby se přesvědčila, že se jí to nezdá.

A opravdu se jí to nezdálo: na pláži postávala skupinka tří starších mužů.

První byl pan Rokec v kožených kalhotách, který stál nejblíž k velrybě a usmíval se na ni svými velkými zuby. Pan Rokec měl přes rameno kytaru a kytaru měl i vytetovanou na ruce a kolem krku se mu na dlouhém stříbrném řetízku houpal přívěsek s kytarou a i v uchu měl náušnici ve tvaru kytary.

Zlatá velryba si nemohla pomoci a očima přejížděla od jedné kytary ke druhé a pořád dokola si je přepočítávala. Potom z legrace zavřela na chvilku oči a když je znovu otevřela, hned zase přepočítala všechny ty kytary. Co kdyby náhodou někde nějakou přehlédla?

Pořád čtyři.”

cteci tety knihaZaznělo z úst velryby a když viděla nechápavé výrazy všech tří mužů, pochopila, že si to jen nemyslela, ale řekla to opravdu nahlas. Zeširoka se usmála a musela se podívat někam jinam, aby jí to nenutilo znovu přepočítat všechny kytary.

Muž, který stál uprostřed, byl vysoký tak, že vás zabolel krk hned, jak jste se mu podívali přímo do očí. Pan Sokec to věděl a proto dbal na tu část těla, na kterou mu všichni dohlédli bez obtíží a bolavých krků – tedy na jeho kotníky.

Pan Sokec měl největší sbírku ponožek na celém širém světě. Pokud si myslíte, že máte doma hodně párů ponožek, tak jste ještě neviděli sbírku pana Sokece. Ta mu zabírá prostor celého jeho zahradního domku, se kterým sice měla jeho sestra jiné plány (chtěla jej využít pro svou sbírku laků na nehty), ale protože její sbírka nebyla největší na celém širém světě, dostal zahradní domek pan Sokec.

Zlatá velryba teď nemohla spustit oči z ponožek pana Sokece. A vy byste se na ně chvíli asi také dívali bez dechu, protože ponožky pana Sokece byly opravdu speciální.

Byl v nich totiž ukrytý malý popkornovač, který co chvilku zajistil to, že z ponožky vyskočil vypuklý popcorn.

Tak tady se vzal popcorn s melounovou příchutí,” pomyslela si velryba, jakmile zahlédla, jak moře z písku sebralo malý růžový popcorn.

Třetí muž byl poměrně nevýrazný, co se oblečení týče – neměl na sobě žádný přívěsek s kytarou, ani ničím výjimečné ponožky, zato pusu měl širokou skoro jako sama Zlatá velryba.

screen-shot-2016-09-07-at-130940Jmenoval se pan Pokec a pusu měl širokou od neustálého povídání.

Teď, když se na něj upřely velké oči Zlaté velryby, hned svou širokou pusu roztáhl ještě do širšího úsměvu a rychle spustil:

Velrybko, konečně tě poznáváme! Co jsme se načekali, už jsme mysleli, že dnes nejsi doma, což by ale v tvém případě nebylo tak jednoduché, jedině, že by ses pískem podhrabala do nějaké neznámé země a tam si užívala dovolenou, zatímco my bychom tady čekali na splnění našich přání.”

Velryba na to nestihla ani zareagovat a pan Pokec už zase povídal dál.

Tak třeba já, snad mi drazí přátelé prominou, že začnu jako první, tak já bych si přál jedno jediné-”

Pan Pokec v ten moment začal nervózně přehrabovat kapsy a potom i obsah své aktovky a nakonec se jemně plácl do čela, aby svůj los, na kterém byl nápis P-Ř-Á-N-Í vylovil z ponožky, která byla celá šedivá a velrybě se na malý moment zdálo, že se ponožka pana Sokece té jednobarevné šedé ponožce hlasitě zasmála a vyprskla na ni melounový popcorn.

Tady je. Takže, přeji si, abych se svým mluvením konečně začal i živit, abych se stal slavným a vyhledávaným řečníkem a komikem a aby mě všichni uznávali a abych byl ve svém oboru absolutní špička a jednička.”

Zlatá velryba se na pana Pokece dívala celá překvapená a protože se bála, aby mu neskočila do řeči, i když vlastně ještě vůbec nic neřekla, tak raději hlasitě polkla a přikývla na srozuměnou.cteci tety

Já bych si zase přál ještě jeden zahradní domek, aby si i má sestra mohla splnit své přání a založit si největší sbírku na celém širém světě. Samozřejmě ne ponožek, od toho jsme tu já, ale těch laků, na které jí už v koupelně nestačí poličky.”

Jen to pan Sokec dořekl, tak si oddechl, protože na rozdíl od pana Pokece nebyl zvyklý řečnit a nejraději byl sám ve svém zahradním domku se svými ponožkami, které pečlivě ukládal do šuplíků podle svého vlastního systému, kterému rozuměl jen on sám.

Velryba ani nestačila přikývnout a už se z další strany ozval hluboký hlas pana Rokece, který si přál svou bublinu ve tvaru kytary.

Velryba věděla, že o tom bude muset nejdříve promluvit s panem Bublinkou, ale že to zároveň nebude nic, co by panu Rokecovi nemohla splnit.

A tak od každého převzala los, na kterém bylo napsáno P-Ř-Á-N-Í a najednou držela v ploutvi 3 výherní losy a věděla, že to odpoledne, ačkoli to neměla ve zvyku, splní hned tři přání.

A když se zrovna začala potápět na mořské dno, tak jí pan Rokec, celý šťastný, začal na kytaru vybrnkávat a zpívat druhou sloku písničky ze školky, na kterou si předtím nemohla vzpomenout.

A velrybě se v hlavě začaly náhle objevovat veselé vzpomínky a smutek ji už toho dne nepotkal ani jedenkrát.

screen-shot-2016-09-07-at-131007_00A vůbec, smutek ji potom už dlouho nepotkal, protože po tom, co se na pláži u moře objevili pan Rokec, Sokec a Pokec, se začali obyvatelé Lážopláža se svými výherními losy na pláž doslova hrnout a ona neměla myšlenky ani čas na chmury, protože jí každý den čekalo nejméně jedno velké dobrodružství.

Ale o některém z nich zase víc až příště.

KONEC

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Kde všude nosí pan Rokec symbol kytary?

  2. Čím jsou výjimečné ponožky pana Sokece?

  3. Co sbírá sestra pana Sokece?

  4. Jaké přání si od Zlaté velryby žádal pan Pokec?

  5. Pamatujete si, děti, na nějakou oblíbenou písničku, kterou jste se naučily ve školce?

  6. Na kolik zámků jsou na poště uzamčeny skříňky s losy Zlaté velryby?

  7. Zkuste chvíli mluvit rychle jako pan Pokec. Ale jen chvíli, ať vás a ostatní nebolí hlava:)