Blejza, Sedni a lekce mluvení

Blejza byl v ty dny celý blažený, že ve městě přibyla fenka inteligentní povahy, se kterou se dá bavit o ledasčem.

Blejza trávil se Sedni každou volnou chvíli. Dokonce se rozhodl, že ji naučí mluvit.

To však netušil, jak náročné je naučit druhého psa mluvit, pokud je od psího boha Lexéma nepolíben a neumí říct ani hlásku.

Pan Štětec musel už několikrát v bytě hlasitě zakřičet:

Ven! Běžte se učit mluvit ven! Nebo mi utrhnete obě uši!”

To protože už nemohl dál poslouchat Sednino štěkání a brumlání a vytí a pískání a kňučení a zívání a naříkání a prostě všechny zvuky, které v uších Sedni připomínaly mluvení, ale ve skutečnosti se jednalo jen o nepříjemné zvuky, které nebyly ani psím štěkotem, ani lidskou řečí.cteci_teta3

Když tak jednou zase Sedni s Blejzou nacvičovali psí řeč a pan Štětec už to nemohl vydržet (to bylo zrovna když maloval portrét Niny, sestry pana Posilova, do které byl tajně zamilovaný a potřeboval se pečlivě soustředit), poslal oba psy rázně ven a zabouchl za nimi dveře.

Sedni si ještě kolem krku stihla dát šňůrku s klíčem a nic si z toho vlastně nedělala, protože procházky s Blejzou měla moc ráda.

Vypadaly totiž následovně:

  • Jako první si dali rychlý závod od prahu domu k Největšímu bublifuku na světě.

  • Tam se posadili a zatímco se s jazyky na vestách vydýchávali, pozorovali pana Bublinku, jak fouká různými směry bubliny všelijakých velikostí.

Navíc, když měl někdo ten den narozeniny, tak si pan Bublinka nezapomněl dát na bublině speciálně záležet a dovnitř dal oslavenci třeba oblíbené květiny, melounový popcorn nebo další Lážopláží specialitu, kterou byly gumové kořeny topolů.cteci tety

Možná si pomyslíte: gumové kořeny topolů? Proč ty?

Přece proto, že topoly v Lážoplážu mají kouzelnou moc a pamatují si všechno z místa a toho kusu země, kde stojí.

Gumové kořínky jsou oblíbenou sladkostí, která v sobě má i něco málo z topolí moudrosti. A každý gumový kořínek si pamatuje něco jiného.

Tak třeba jeden gumový kořínek chutná jako den, kdy do Lážopláža přiletěla Zlatá velryba spolu s Mořskou vydrou. Jiný kořínek chutná jako vzpomínka na Vánoce, kdy na náměstí tancoval vánoční strom Vilém. A zase jiný gumový kořínek chutná třeba jako den, kdy se narodila Empírka a pan starosta nechal na přání její maminky v celém městě vysadit hyacinty.

Tak takové byly gumové kořínky, další místní specialita, která se vyráběla náročným procesem kandování úlomků pravých kořenů topolů a celkově to byla věda, které rozuměla pouze paní Cukrlátková.

Paní Cukrlátková totiž na přípravu gumových kořínků i melounového popcornu vlastnila licenci od Nejvyššího úřadu sladkostí, který sídlil v předměstí Lážopláža nazývaném Sladíkov.

V Sladíkově byla i ozdravovna pro ty, co si zamilovali sladké natolik, že si nedokázali představit ani jednu jedinou minutu bez něčeho s cukrem a sliny se jim sbíhaly tolik, že si nemohli poručit jinak a museli jíst sladkosti, až se jim z toho nafouklo břicho a prsty a pusa a tváře měli růžové jako cukrová vata.cteci tety

Ale o Sladíkově zase až jindy, to vydá na celou kapitolu. Vraťme se zpátky k procházkám Sedni a Blejzy.

  • Sotva si Blejza se Sedni odpočinuli u bublin, rozběhli se do obchodu paní Jehlič, která pro ně vždy měla něco dobrého a na chvíli je zachumlala do teplé deky, protože venku stále ještě vládl Proledún.

  • Potom se vydali ke knihkupectví paní Albínky, kde před výlohou pozorovali obálky knih a Sedni musela Blejzovi nahlas hláskovat jejich názvy, jako například: Dobrodružství vylisované psí kosti, Život bez obojku, O sirotkovi, kterého si našli nebo název nejprodávanější knihy pro psí čtenáře – Aportek.

  • Až Sedni všechny tituly vyhláskovala, tak se rozběhli k domu číslo 62 v ulici pana Posilova, kde bydlel Major Ánka, ale i tajemný pan Skákalpes, jehož jméno znali jen ze zvonku. Oba moc zajímalo, jak pan Skákalpes vypadá, a tak pravidelně při každé své procházce strávili před domem číslo 62 v ulici pana Posilova alespoň 2 hodiny a zatímco čekali na pana Skákalpsa, o kterém ani nevěděli, jak vypadá, hráli slovní tenisák. Sedni sice používala pouze jednoslabičná slova, ale i přesto u ní byl znát značný pokrok.

  • Po několika hodinách slovního tenisáku a bolavých nohou od věčného vysedávání před domem se oba sebrali a šli směrem ke svým domovům.

Tedy tak by to bylo za normálních okolností. Dnes však mělo být všechno trochu jinak.cteci teta

Zrovna když Blejza při slovním tenisáku aportoval směrem k Sedni slovo POTOPA, Sedni se na Blejzu ani nepodívala a potichu si jakoby sama pro sebe řekla: PANÍ.

Blejza otevřel tlamu a radostně začal lapat po dechu a nadskakovat, protože to bylo úplně poprvé, co Sedni sama použila dvojslabičné slovo.

Sedni ho však nevnímala a dál si mluvila sama pro sebe:

Paní s bílými vlasy —”

A to už se Blejza podíval jejím směrem, tedy ke dveřím domu číslo 62, kam se právě pomalu vkrádala Paní s bílými vlasy, o které se toho ve městě vědělo tuze málo, jen že strávila dlouhou dobu sama v archivu na radnici, dokud ji pan starosta s ostatními neobjevili.

Sedni na nic nečekala a rychle se protáhla dveřmi za Paní s bílými vlasy a náhle se objevila na tmavé a studené chodbě domu a Blejza hned vedle ní.

Paní se po schodech domu pohybovala sebevědomě, jakoby tam už byla předtím. Přidržovala se studené kamenné zdi a v jeden moment se ohlédla za sebe, jakoby tušila, že ji někdo sleduje.

Blejza se Sedni se však stačili rychle schovat, aby je nezahlédla.

Když za malý okamžik vystoupili ze svého úkrytu, Paní s bílými vlasy už na schodech nebyla. Vyběhli rychle po schodech až nahoru do nejvyššího patra a zase dolů, po Paní s bílými vlasy však jakoby se slehla zem.

V tom má jistě prsty Skákalpes,” prohlásila Sedni a Blejza měl velkou chuť se radovat, že Sedni konečně rozmluvil, ale strach mu zároveň ježil srst, protože studená chodba toho domu začínala být strašidelná.screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

A potom zaslechli táhlý výkřik, který byl tak nepříjemný, že Sednino štěkání a brumlání a vytí a pískání a kňučení a zívání a naříkání, když se učila mluvit, bylo nic v porovnání s výkřikem, který právě slyšeli.

Oba vykulili oči a běželi rychle z domu ven, kolem knihkupectví paní Albínky, obchodu paní Jehlič, Největšího bublifuku, zpátky do ateliéru pana Štětce, který zrovna ve dveřích líbal ruku paní Niny a kterého málem porazili, s jakou rychlostí do dveří ateliéru vpadli.

Tam si lehli do pelíšku Sedni a mlčky se na sebe dívali.

Pan Štětec jim přinesl misku s večeří, které se ani jeden nedotkl, jak byli vystrašení.screen-shot-2016-09-07-at-130940

A když se mnohem později toho večera loučili (a kdy Blejza zkusil Sedni políbit tlapku stejně, jako to předtím viděl dělat pana Štětce a Sedni se hlasitě rozesmála), slíbili si, že se do domu číslo 62 vydají hned druhý den znovu a přijdou na to, co se tam stalo.

Ale o tom zase až příště.

KONEC

 

 

 

 

Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Do koho je tajně zamilovaný pan Štětec?

  2. Kam všude při svých procházkách zavítají Blejza a Sedni?

  3. Vzpomenete si na název nejoblíbenější knihy pro psy ve výloze knihkupectví paní Albínky?

  4. Na koho čekal Blejza a Sedni před domem číslo 62 v ulici pana Posilova?

  5. Už jste se někdy bály, děti? Pokud ano, proč a čeho?

  6. Co byste našly v předměstí Lážopláža s názvem Sladíkov?

  7. Jaká oblíbená sladkost v sobě obsahuje moudrost topolů?