Paní Uklíza a její četa

Následující ráno, po velkém svatebním obřadu paní Albínky a pana Chmýří, se na stolech rozestavěných po pláži vlnily sváteční ubrusy a o již prázdné talíře občas zacinkal zapomenutý příbor.

Když je totiž v Lážoplážu velká hostina, tak je zvykem, že se neuklízí dřív než následující den pozdě odpoledne, kdy jsou všichni odpočatí a dobře vyspaní. A někdy se už během svátečního večera dohodnou obyvatelé na tom, že si druhý den přizvou na pomoc uklízecí četu v čele s paní Uklízou, která zná všechny uklízecí triky. A to potom nastane ještě větší pohoda, protože se všichni přestanou trápit tím, že budou muset druhý den uklízet a hned mají lepší náladu.

Když následujícího dne odpoledne po svatbě opravdu přijela paní Uklíza i se svou četou v naleštěné dodávce, které se okna a blinkry blýskaly už zpoza zatáčky, všichni vzácnou návštěvu radostně vítali.screen-shot-2016-09-07-at-130940

Paní Uklíze se hned svěřovali s tím, jakým trikům v uklízení se naučili od té doby, co se neviděli.

Tak například paní Cukrlátková se začala chlubit tím, že od té doby, co skvrny na oblečení od čokoládových dortíků začala čistit mořskou vodou, kterou si Zlatá velryba vypláchla pusu při čištění zubů, nemusí už kupovat drahé prací prostředky. A že skvrna vždy zmizí rychleji než se objevila a je to veliký úkaz.

Tato slaná voda je zázračná a dokáže vyčistit úplně každou skvrnu, velkou i malou, světlou i tmavou.

Na to se paní Uklíza hned usmála a poslala několik svých kolegů z uklízecí čety, aby odebrali vzorky této zázračné vody.

Mezitím se k ní přidal pan Sokec a z tašky vytáhl několik čistě bílých ponožek. Slavnostně s nimi točil nad hlavou jako s lasem a radostně do toho děkoval paní Uklíze za její cenné rady, díky kterým dokázal zachránit své nejoblíbenější ponožky, které byly celé zaprané a už vypadaly, že půjdou do koše.

Paní Uklíza na pana Sokece hrdě mrkla, a to už se k ní z davu prodíral pan zahradník Sazenička, který jí na fotografiích hrdě ukazoval kus zoraného záhonu, ze kterého se s úsměvem do sluníčka dívaly malé zelené rostlinky, u kterých nebylo ani trochu jisté, o jakou odrůdu květin, stromů či zeleniny se jedná.cteci teta

Díky vám se mi podařilo zorat i půdu, nad kterou už všichni dávno spráskli ruce a mysleli si, že zůstane nadobro opuštěná.“

Paní Uklíza byla celá šťastná, že se jí podařilo poradit těm, kdo to potřebovali nejvíce a že se také sama dozvěděla něco nového.

Najednou se však v chůzi zastavila, protože jednomu z členů uklízecí čety začal na hlavě houkat majáček bordeláček.

Majáček bordeláček nosí povinně každý z členů uklízecí čety proto, aby okamžitě upozornil ostatní na vzácný případ uklízecí neplechy. A opravdu, když paní Uklíza doběhla až k houkajícímu majáčku bordeláčku, musela se rychle zastavit a s rukou před otevřenou pusou vyděšeně hleděla na v písku zahrabanou obrovskou plastovou károvanou tašku na zip.

K tomu místu na pláži se začalo scházet stále více a více lidí a všichni do jednoho překvapeně hleděli na tu obrovskou nevzhlednou plastovou věc, která byla celá od písku, protože byla důkladně zahrabaná.cteci tety

Paní Uklíza k ní natáhla ruku a začala pomalu rozepínat zip na tašce. Nebylo to však tak snadné, jezdec zipu se zasekával a nechtěl povolit. Všichni napjatě stáli nad taškou a téměř bez dechu paní Uklíze očima pomáhali s otevíráním zipu. Najednou se z dálky ozvalo hlasité:

Ne-sa-hat!“

A zatímco se ta věta ke skupince nesla znovu a znovu, k pláži se přibližoval pan Savo. Aniž by to měla paní Uklíza v úmyslu, její ruka v jeden moment udělala prudký pohyb a zip se náhle celý dootevřel a před nimi stála otevřená taška a v ní spoustu malých skleniček s barevnými vodičkami, pískem, olejem, pudry a práškem. Vypadalo to skoro jako malá chemická laboratoř.

Pan Savo doběhl rychle k tašce, kterou jedním pohybem zase zavřel a odnášel ji pryč z pláže. Obyvatelé chvíli jen tak nehnutě stáli a přemýšleli o tom, co právě viděli. Za malou chvilku však pokrčili rameny a šli si po svých a uklízecí četa dokončovala velký úklid pláže.

Paní Uklíze to však nedalo a vydala se za panem Savem, protože moc dobře tušila, co ta taška znamenala. I ona totiž toužila po tom objevit nejúčinnější uklízecí prostředek na světě, který navždy všem ulehčí práci. A také se ve starém spisu O Uklízení dočetla o mocné síle písku z pláže, kde žije Zlatá velryba a blízko kterého má prý vzniknout ten nejúčinnější uklízecí prostředek.cteci tety

A když tak spolu s panem Savem procházeli malými a zapadlými uličkami města, které působily ponuře a chladně, protože ještě neměly své jméno, dohodli se ti dva na vzájemné spolupráci při objevování takového uklízecího prostředku.

A když ještě později dali ti dva hlavy dohromady a paní Uklíza si vzpomněla na to, co jí jen tak mimochodem to odpoledne po svatbě řekla paní Cukrlátková o mořské vodě, kterou si Zlatá velryba čistí zuby před spaním, oba věděli, že nejspíš přišli na něco velkého.

Od té doby se v Lážoplážu uklízí jedna radost a Zlatá velryba při každém čištění zubů plive vodu do skleničky. Ne, že by se jí to příliš zamlouvalo, ale dělá to pro své oblíbené město a pro pokrok lidstva.

KONEC

 

Powered by Watch Dragon ball super

Pohádky Čtecích tet chci dostávat jako první

Buďte mezi prvními, kdo si každý týden zcela zdarma přečte nejnovější původní pohádku z dílny Čtecích tet spolu s dalšími novinkami.

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Ani banda lesních loupežníků je od nás nezíská.

Pohádky Čtecích tet chci dostávat jako první

Buďte mezi prvními, kdo si každý týden zcela zdarma přečte nejnovější původní pohádku z dílny Čtecích tet spolu s dalšími novinkami.

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Ani banda lesních loupežníků je od nás nezíská.