Školní povídka

S jarem nepřišel jen největší objev v dějinách uklízení, ale mnoho dalších událostí. 

Pan Třeskavka vydal novou knihu s názvem Skrytá romance, ve které psal o svatbě pana Chmýří a paní Albínky a což, jak jistě uznáte, nebyla zase až tak skrytá romance. Ale prodávala se velmi dobře, a to kolikrát v knižním světě rozhoduje víc, než cokoliv jiného. 

A také mnoho dalších věcí se stalo. Tak třeba paní Jehlič nadobro odložila své pletací jehlice a začala se soustředit na svůj háček, který dokázal vytvořit lehčí tkaniny než vlněné šály, čepice a rukavice. A tak si zákazníci odnášeli lehoučké vesty, tak akorát do jarního počasí. 

A potom přišla další událost: školní povídkové cvičení. Na tom by nebylo nic zas až tak zvláštního, protože se opakovalo každý rok. Avšak letošní zadání všem vyrazilo dech. screen-shot-2016-09-07-at-130940

Zadání znělo: 

Napiš povídku, ve které bude jako hlavní postava vystupovat Zlatá velryba. 

A zadání pokračovalo:

Délka hlasitého předčítání této povídky se musí rovnat jedné minutě a dvaceti sedmi vteřinám přesně. 

Slohové cvičení jim totiž zadával učitel matematiky. Když se lážopláží češtinářka vrátila po nemoci do školy a viděla přísné parametry zadání, které děti obdržely, zhrozila se. Nemohla s tím však už nic dělat, jinak by se dotkla autority svého kolegy matematikáře. 

A tak děti psaly a mluvily si celé dny pro sebe, zatímco v ruce držely papír a stopky. 

Nikomu z nich to však nevycházelo přesně. 

Mečislavka jednou nadšeně vykřikla: „Mám to! Přesně!“book_alive-1

Ale když se k ní seběhl dav a ona jim svou povídku přečetla, nakonec zjistila, že je její vyprávění o dvě vteřiny delší a musela se opět pustit do práce. 

Některé děti na to šly velmi vědecky a ptaly se paní učitelky, jaké stopky bude při kontrole cvičení používat. Paní učitelka vždy jen smutně pokrčila rameny a zmizela v útrobách svého kabinetu, protože jí bylo do breku a tyto technické záležitosti ji vyváděly z míry. 

Ale pro děti se to stalo tím nejlepším zadáním, protože se mohly předhánět, kdo jej splní jako první a také se najednou všechny hrnuly do psaní.

Jen Žulie byla trochu nešťastná, protože byla, stejně jako Jakobuk a Empírka, v první třídě a psát ještě moc neuměla, ale do toho měla tak tvrdohlavou povahu, že se rozhodla soutěže zúčastnit i tak. 

Když brala doma tátovi ze šuplíku stopky, oněměla úžasem, protože spolu se stopkami tam našla i zlaté losy s nápisem PŘÁNÍ. 

Byly tam hned tři. screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Žulie na nic nečekala, dala jeden rychle do kapsy a běžela na pláž zlatovelrybí. Tam vyslovila své přání, které stálo i Zlatou velrybu velké úsilí, protože musela Žuliinu povídku poslouchat pořád dokola a stopovat jí čas a až potom zasáhnout svou kouzelnou mocí a povídku trochu prodloužit a také v ní opravit gramatické chyby, kterých tam bylo habaděj.

Žulie celá šťastná odevzdala v termínu učitelce povídku na stůl. 

Ten rok se však učitelka rozhodla ocenit všechny žáky, kteří napsali alespoň něco, co dávalo smysl, protože nechtěla dosah a hloubku literatury měřit časem, za který se může přečíst. cteci teta

Pan starosta se rozhodl zavést pravidelné nedělní čtení, a tak se všichni v neděli nasmáli, protože povídky to byly opravdu vtipné. 

Však si je také brzy přečtete. 

KONEC