Není všechno Zlatá velryba, co se třpytí

Týden utekl jako voda, pan Třeskavka napsal mnoho a mnoho nových stránek své nekonečné rozhlasové hry s názvem Tak jde Třeskavka a zatímco obyvatelé vyškrabovali poslední zbytky ze svých svátečních nedělních talířů, v rozhlase se ozvala krátká reklama na melounový popcorn a hned poté známá znělka nedělního předčítání.

Vzápětí následovala dramatická pauza, kterou pan Třeskavka týden od týdne prodlužoval a potom jeho hlasitý smích, kterým se snažil navodit příjemnou nedělní atmosféru.cteci tety

Paní Ťuhýkovou na recepci Hotelu v korunách topolů ten hlasitý a vysoce posazený smích natolik překvapil, že jí zaskočila hrst semínek, kterou si právě nasypala do pusy. Rozkašlala se na celé kolo a zrníčka jí začala vyskakovat z pusy. Překvapení hosté se jí snažili rychle pomoci a několik párů rukou ji začalo plácat po zádech, až paní Ťuhýková všechna semínka úspěšně vykašlala a všichni hoteloví hosté utichli, aby se mohli zaposlouchat do další povídky z pera jednoho ze studentů místního Hračkářství pana Chmýří.

 

Není všechno Zlatá velryba, co se třpytí. Autorka: Žulie

Žila byla jedna ukrutně zlá babizna, která byla tak zlá, že jste to na ní hned poznali. A tahle babizna protivná se jednou v zahraničním magazínu dočetla o Zlaté velrybě a její kouzelné moci.

„Óóó,“ řekla nahlas a odhalila tak své žluté a ohlodané zuby.

A potom dodala ještě:

„Áááá,“ to když se dočetla, že Zlatá velryba umí splnit 199 přání.

A za chvilku ještě:

„Úúúú,“ protože dostala strašný nápad.

Babizna se totiž rozhodla získat Zlatou velrybu jen a jen pro sebe a splnit si všechna svá přání. V nejbližším obchodě si koupila detektor zlata a začala se svým pátráním.

Za poslední peříčka si koupila letenku na ostrov, který vybrala podle toho, že na mapě světa zapíchla svůj dlouhý tmavý nehet na jedno místo (poté, co zavřela oči).

A tak se babizna vydala na ostrov Gurmán. Na ostrově Gurmán žili samí zajímaví lidé, kteří si potrpěli na jídlo a stolování a látkový ubrousek nosili neustále za tričkem, to aby se neušpinili. Babizna samozřejmě hned vzbudila pozornost, protože žádný látkový ubrousek nenosila a všichni věděli, že není místní, a tak ji také snadno nachytali.

Když se v informační kanceláři ostrova ptala na Zlatou velrybu, poslali ji na nedalekou pláž, na které se nikdo nekoupal, protože zbytky jídel pokrývaly celé mořské dno. A babizně samozřejmě řekli, že Zlatá velryba žije kus od břehu.

Babizna hned běžela na pláž, skočila do vody a co nejrychleji máchala rukama a nohama a volala Zlatou velrybu. Její detektor zlata za malou chvíli zapípal a babizna se ve vodě zaradovala. Zacpala si nos a potopila se až na samé dno, ale nenašla nic víc, než hromadu shnilých zlatých jablek, které tam vyhodil pan Třeskavka, když už je po cestě ze svých výprav domů do Lážopláža nemohl unést.

A tak Lážoplážo nikdy nespatřilo zlatá jablka a babizna nikdy nespatřila Zlatou velrybu (a to je dobře).

A protože babizna všechno utratila za cestu na ostrov Gurmán, tudíž byla švorc, začala si vydělávat v jedné malé restauraci. Tam pracoval jeden tuze líný kuchař, který neměl rád hosty. Kuchař posadil babiznu k nejbližšímu stolu u dveří a protože se jí hned každý host lekl a odešel, mohl si v klidu a nerušeně v kuchyni spát.

Až babizna našetřila, vrátila se domů a zrušila předplatné zahraničního magazínu.

Žulie se usmívala na své rodiče, kteří uznale pokyvovali hlavou a chválili dcerku za to, jak hezky svou povídku vypracovala a k odpolední svačině si dali všichni doma z legrace za tričko látkový ubrousek a hráli na to, kdo z nich se dokáže nejlépe zatvářit jako zlá babizna. Všichni krčili nosy, oči i obočí a do toho se hlasitě smáli, až se za břicho popadali.cteci tety

A pan Třeskavka stále seděl na svém místě ve studiu, ačkoli vysílání dávno skončilo, a nad mapou světa hledal ostrov Gurmán.

 

KONEC (třetí povídky)