Zloundrovo pátrání

Panu Zloundrovi netrvalo dlouho, aby pochopil, že za záhadným zmizením jeho tukana bude stát některý z obyvatel městečka.

Tato nenadálá odvaha jej popravdě vyvedla z míry, protože si doposud žádný z obyvatel nedovolil mu vzdorovat. A najednou se někdo vkradl až k němu domů a dokonce mu odcizil jeho nejbližší živou bytost, i když měla peří a zakřivený zobák.Čtecí teta

V panu Zloundrovi to vřelo rozčílením a jeho momentální stav se objevil i na jeho obličeji, který celý zrudl a v obou očích mu začalo nepříjemně cukat. Pan Zloundr se sám sebe v zrcadle polekal, a tak počkal, až nastala hluboká noc a teprve tehdy se vydal hledat toho drzého zloděje.

Pan Vohlídal seděl u nedojedené večeře a sledoval paní Ouřadovou, jak poplašeně přechází z jednoho rohu místnosti do druhého a vzlyká u toho.

Tukan Ferda seděl hrdě na bidýlku Dandulky a paní Ouřadové se hlasitě smál.

„A dost!“ Nevydržel to už pan Vohlídal.

Hned na to si však odkašlal do dlaně a zastyděl se za svou prudkou reakci.screen-shot-2016-09-07-at-130940

„Přece se tolik nestalo. Tukana vrátíme a je to.“

Panu Vohlídalovi se náhle ulevilo.

„Nikam nejdu!“ Řekl na to bez jediného mrknutí Ferda a očkem se podíval po Dandulce, která zavřískla jako pavián, ačkoli to běžně byla tichá a decentní andulka.

A když se pan Vohlídal pokusil tukana Ferdu z klece vyndat, Ferda na nic nečekal a zobákem ho štípl do ruky tak, až pan Vohlídal nadskočil bolestí a Dandulka se schovala na dno klece.

V tu chvíli už pan Zloundr chodil po ospalém městě. To ozařovalo jen několik hvězd a topolů, které si povídaly s paní Ťuhýkovou a krátily jí tak noční směnu.screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Nikdo z obyvatel, ani pan Vohlídal s paní Ouřadovou, však netušili, že pan Zloundr dokáže svého tukana najít kdekoliv.

Zloundr se zastavil uprostřed náměstí, opodál Největšího bublifuku, který byl zcela opuštěný, protože pan Bublinka vypustil všechny bubliny potřebné pro tu noc a šel si domů lehnout, aby se dobře vyspal na další směnu ve foukání bublin hned následující den ráno, kdy bývá provoz nejhustší.

Pan Zloundr rychle přiskočil k bublifuku a po dlouhé chvíli zkoumání stroje, se mu jej nakonec podařilo zapnout. Potom vzal Zloundr mýdlovou tekutinu, nalil ji do bublifuku a začal foukat.cteci teta

Nejprve se mu zdálo téměř nemožné, aby vyfoukl bublinu a vzápětí do ní naskočil. Učinil několik takových pokusů, ale bubliny mu vždy rychle ulétly, přece jen nechtěly mít se Zloundrem tu čest.

Nakonec začal Zloundr vyfukovat bublinu pěkně pomalu a ještě než Největší bublifuk stihl ve vzduchu se pohupující mýdlovou vodu uzavřít v bublinu, Zloundr rychle naskočil dovnitř a už sledoval náměstí, jak se zmenšuje, to protože stoupal výš a blíž k noční obloze.

Zloundr v tu chvíli z kapsy vytáhl tukaní detektor, který jedním stiskem tlačítka zapnul.

Tukaní detektor je malá barevná krabička, která dokáže vystopovat všechny tukany v okolí.

Nejprve se nic nedělo a barevná krabička mlčela. Zloundr už začínal ztrácet trpělivost a v bublině nervózně přešlapoval.cteci tety

Najednou se však tukaní detektor rozsvítil zářivě zelenou barvou a začal hlasitě houkat. Bublina se střemhlav vydala směrem, ke kterému ji vedl detektor, až za chvíli ve vysoké rychlosti dopadla na střechu domu, přičemž praskla a pan Zloundr neočekávaně dopadl na střechu. Narazil si přitom záda a detektor mu vypadl z ruky a spadl někam do trávy.

V ten samý moment nadskočili všichni, paní Ouřadová, pan Vohlídal, tukan Ferda i Dandulka, protože je vylekala prudká rána, která přicházela ze střechy domu pana Vohlídala.

„Už je tady! Přišel si pro mě můj Zloundrrrrrr!“ Křičel tukan Ferda a paní Ouřadové se rozbušilo srdce jako zvon.

Pan Vohlídal na nic nečekal, využil Ferdova nadšení, popadl ho za nohy, otevřel okno a vyhodil ho ven na trávu. Potom okno zavřel, zatáhl záclony a se škrobeným úsměvem se otočil na paní Ouřadovou a Dandulku. Ty byly obě v takovém šoku, že se jen nehybně pohupovaly – paní Ouřadová na židli a Dandulka na bidýlku.cteci tety kniha

„Já se vrátím! Přijdu si pro Dandulku, svou nevěstu!“

Bylo slyšet zvenku a po chvíli nastalo ticho, to protože se tukan Ferda přesunul na střechu za Zloundrem, kterého chytil svým obrovským zobákem za rukáv košile a opatrně ho nesl na Zloundrovu ulici.

Než se Zloundr vzpamatoval, byl už skoro doma a ani neměl šanci se pomstít. Za letu jen pohrozil k domu pana Vohlídala pěstí a potom už se těšil na vejce od Ferdy, pěkně mu totiž vyhládlo.

Pan Vohlídal se tu noc zařekl, že se strachu nedovolí, aby jej přemohl a že se nebude Zloundra více bát.cteci tety

Tukan Ferda mu totiž ten večer mezi řečí nevědomky prozradil Zloundrovo velké tajemství.

Zloundr se totiž prý nade vše bojí lučních koníků.

A to je dobré vědět.

KONEC

Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Jak pan Zloundr zareagoval, když zjistil, že mu zmizel tukan Ferda? 
  2. Jak se Zloundr dopravil k domu pana Vohlídala? 
  3. K čemu slouží tukaní detektor? 
  4. Co byla poslední slova tukana Ferdy než i se Zloundrem odletěl? 
  5. Jaké je tajemství pana Zloundra? Čeho se bojí? 
  6. Čeho se bojíte vy, děti? 
  7. Už vás někdy něco rozzlobilo? Vzpomenete si, co to bylo?