Řehtací poštovní schránka

Pan Známka podal Zlaté velrybě setřený los a nápisem P-Ř-Á-N-Í a zeširoka se usmál. Zlatá velryba mu úsměv oplatila a v hlavě jí jako zlaté mušky začaly poletovat myšlenky na to, co že si to bude pan Známka přát.

Chtěl by snad další pobočku pošty na druhé straně města? Nebo létající poštovní kolo, aby měl zpestření při rozvážení dopisů a balíčků? Nebo si snad bude přát svoji vlastní poštovní známku, chechtající se poštovní schránku, či novou uniformu?screen-shot-2016-09-07-at-130940

Nic z toho nebyla pravda, protože pan Známka silným hlasem řekl:

„Přeji si, aby na týden zmizely poštovní známky a aby lidé nemuseli chodit na poštu a rovnou odesílali a přijímali zásilky. A já si mohl udělal týdenní dovolenou.“

Až teď velrybě došlo, že vlastně pana Známku viděla pořád jenom v práci. Nikdy svýma hlubokýma velrybíma očima nedohlédla na jednu z ulic města, po které by vesele a s kufrem pospíchal pan Známka na autobus a potom hurá pryč z města za dobrodružstvím.screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Až teď si všimla jeho hlubokých tmavých kruhů pod očima, které přímo volaly po pár dnech volna a legrace.

A tak Zlatá velryba kývla na srozuměnou, potopila se do útrob moře a když se vynořila, tak už pan Známka na pláži nestál a pelášil si to domů, aby se sbalil na cestu.

Po cestě minul několik poštovních schránek, které čekaly na dopisy od obyvatel, aby je mohly rovnou i předat tomu, komu byly určeny. Jakmile jste totiž do schránky něco hodili, poštovní schránka si hned přečetla jméno adresáta, které začala nahlas vykřikovat.cteci tety

Obyvatelé se sice museli trochu projít a čertili se, že je bolí nohy z toho, jak přebíhají z jednoho konce města na druhý, ale buďme upřímní: ono jim trochu pohybu neublíží.

A jakmile jste si dopis či psaní od schránky převzali, schránka se začala smát nakažlivým smíchem, který připomínal smích řehtacích pytlíků.

Ta myšlenka se totiž velrybě moc zalíbila, a tak si řekla, že když je to jen na týden, tak to jistě všichni vydrží. Obyvatele začal ten smích rozčilovat hned první den večer, ale Zlaté velrybě to neřekli, protože ji nechtěli zkazit radost.cteci tety

A tak zatímco se pan Známka procházel po opuštěných plážích a nohy bořil do písku, který ještě lidskou nohu neviděl, čistil si hlavu a už se pomalu zase začínal těšit domů a do práce.

Ono je to někdy třeba si takto odpočinout, alespoň na pár dnů.

KONEC

 

 

Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Jaká byla vaše nejoblíbenější dovolená, děti? Co všechno jste zažily?
  2. Jaká přání si Zlatá velryba myslela, že bude panu Známkovi plnit?
  3. Pamatujete si, jaké bylo trápení pana Známky na začátku knihy? A jak to nakonec dopadlo?
  4. Jak funguje odesílání dopisu bez známky?
  5. Byly jste už na poště? Co vás tam nejvíce zaujalo?
  6. Komu by asi poslal pan Známka z dovolené pohled? Co by na něm bylo asi napsáno?
  7. Jaké bylo přání pana Známky?