Muzeum Lážopláža

Ihned poté, co pan Známka odjel na svou zaslouženou dovolenou, se v Lážoplážu udály změny. Ono se to i říká, že se věci začínají dít v době naší nepřítomnosti, jakoby se čas zastavil, když i my stojíme na místě a ihned, jak zvedneme kotvy, tak se rozpohybuje i naše okolí.

A tak na pana Známku čekalo po jeho návratu do města jedno velké překvapení. Panu starostovi se totiž podařilo po letech střádání plánů a žádostí o granty získat významnou podporu pro město v podobě založení městského muzea, tedy muzea Lážopláža.screen-shot-2016-09-07-at-130940

Kdo jiný se mohl starat o sbírku města než paní s bílými vlasy, která začala všechny lahvičky se vzpomínkami opatrně skládat do krabic, které od ní přebíraly silné paže mužů ze stěhovací služby.

Stěhovací služba všechny věci odvezla až do prostor muzea, které se nacházely poblíž radnice, přesněji řečeno v opuštěných prostorách rohového domu na ulici paní Rokoko.

Mnoho dobrovolníků zrovna do prosklených polic a poliček umisťovalo lahvičky a také všechny další artefakty související s historií města. 

Pan Třeskavka městu propůjčil svou sbírku předmětů, které o Lážoplážu sesbíral ve světě, paní Rokoko našla staré nákresy ulic a domů, pan starosta zase všechny původní návrhy radnice a pan Známka rychle rozrazil dveře a celý zadýchaný předával neznámému muži sbírku lážoplážích známek. 

screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Ten muž měl celou výstavu na starost, byl to totiž kurátor. A všichni se ho tak trochu báli. 

Na to, že byl v Lážoplážu poprvé, se choval, jako by mu všechno patřilo. Pyšně se procházel mezi vitrínami a prstem ukazoval na malé šmouhy, které se tam občas objevily a paní Uklíza ihned musela s panem Savem přiběhnout a vitrínu leštit. 

Každý příchozí hned hledal v pohledech ostatních vysvětlení, co tento, krajně nesympatický muž, pohledává v jejich muzeu.

A smutné pohledy potom tiše ostatním vysvětlovaly, že pan Kukačka je největším odborníkem na celém širém světě v zakládání muzejních expozic a že mohou být jistě poctěni, že si ve svém plném kalendáři našel skulinku, aby přijel do jejich muzea a pomohl jim s přípravami.

 cteci teta

Pan Štětec však pro pana Kukačku, kterému po pár společně strávených dnech už nikdo neřekl jinak než Kuku, neměl žádnou slabost a pobyt v jeho přítomnosti mu ježil jeho pevné vlasy, které připomínaly koňskou žíni. 

Hned v den otevření muzea se Kuku ujal slova a začal prostoru, který pod přítomností obyvatel praskal ve švech, vyprávět o historii města. 

Každou větu zakončil hlasitým VÍTE?, a někteří to už prostě nevydrželi a muzeum opouštěli s tím, že se do něj zajdou podívat, až bude pan Kukačka z Lážopláža pryč, někde v zahraničí chystat další výstavu.

cteci tety

V každé místnosti se pan Kuku zastavil a nejprve si přísným pohledem prohlédl všechny obyvatele. Když si chtěl ověřit, zda-li jej všichni bedlivě poslouchají, začal se ptát na kontrolní otázky. A to bylo velice nepříjemné, protože otázky byly těžké. 

Pokud měl pan Kuku pocit, že se někomu jeho výklad nelíbí, tak do něj zabodl své ostré oči a hlasitě se mu smál. Potom dal ruce v bok a s pohozením hlavy se vydal do další místnosti, jakoby mu bylo zcela jedno, zda jej ostatní následují a nebo zda se ostatním jeho vyprávění líbí. 

Paní s bílými vlasy se také jen těžko poslouchal jeho náročný výklad plný cizích slov, které nikdo nikdy neslyšel.

Ale potom jí to došlo. 

Jeho postoj a krok se totiž až nápadně podobal něčemu, co už v životě zažila. 

A potom se rychle rozběhla a před zraky ostatních třesoucími se prsty otevřela jednu z malých lahviček, na které bylo napsáno:

DEN, KDY DO LÁŽOPLÁŽA PŘIJEL PRVNÍ UČITEL

To bylo ještě v dobách babičky paní Rokoko, která den na to chytila na velké poradě města na radnici do ruky peříčko a město rozhodlo, že se klasické peníze v Lážoplážu používat nebudou. 

cteci tety

Ten den byl pro město zásadní, protože pochopilo, jak nechce, aby se jejich děti vyučovaly – přísně. Pan učitel zažil v městské škole jen jeden vyučovací den, což stačilo k tomu, aby se obyvatelé rozhodli s panem učitelem rozloučit. 

A tento učitel měl krok i postoj nápadně podobný tomu, který zrovna v tu chvíli obyvatelé města pozorovali u pana Kukačky. A uvědomili si, že ani vnuk pana učitele nebude pro město velkým přínosem. Protože však byli všichni velice slušně vychováni, nechali pana Kuku dopovědět jeho výklad a potom se s ním mile rozloučili.

Když se pan Kukačka ten večer na hotelové recepci snažil prodloužit svůj pobyt, paní Ťuhýková mu velmi mile, avšak důsledně, vysvětlila, že všechny pokoje jsou již na dlouhou dobu dopředu zamluvené. 

V tu samou chvíli si mnoho obyvatel vybíralo svou odměnu za pomoc při loňském stavbě Hotelu v korunách topolů. Vzpomínáte? Každý, kdo tehdy pomohl, se mohl těšit na ubytování mimo sezónu zcela zdarma. A tak se také stalo, že ze dne na den se původně poloprázdný hotel zcela zaplnil. 

book_alive-1

Ono je totiž jedna věc být slušný a druhá pochopit, když se vám něco nelíbí a umět to dát najevo. A obyvatelům Lážopláža je tato vlastnost dána shůry a koluje jim v žilách od nepaměti. 

Od toho slavnostního týdne mělo město své vlastní muzeum s mnoha místnostmi a krásnými exponáty. Až pojedete kolem, tak se určitě zajděte podívat. Nemusíte se bát, pan Kukačka jistě chystá výstavu někde na druhé straně světa, a tak si budete moci všechno v klidu a pečlivě prohlédnout v tempu, které je vám vlastní. 

KONEC

 

Powered by Watch Dragon ball super

Pohádky Čtecích tet chci dostávat jako první

Buďte mezi prvními, kdo si každý týden zcela zdarma přečte nejnovější původní pohádku z dílny Čtecích tet spolu s dalšími novinkami.

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Ani banda lesních loupežníků je od nás nezíská.

Pohádky Čtecích tet chci dostávat jako první

Buďte mezi prvními, kdo si každý týden zcela zdarma přečte nejnovější původní pohádku z dílny Čtecích tet spolu s dalšími novinkami.

Vaše informace jsou u nás v bezpečí. Ani banda lesních loupežníků je od nás nezíská.