Překvapení paní Pírkové

Drobná paní s drdůlkem a brýlemi seděla na pohovce u okna ve svém obývacím pokoji a dlouho do noci sledovala stín postavy Rulanda Šedého, jak se s lehkostí prochází po pokoji její sousedky paní Pírkové a sem tam pohodí rukama, protože jí zcela jistě vypráví něco velmi poutavého.

Přemýšlela, jak by jen svou milou sousedku, kterou znala od dětství, upozornila na to, že slavný elegán, který se s takovou lehkostí prochází po jejím pokoji, má jediný úmysl: zmocnit se jejích tří výherních zlatých losů. 

cteci tety

Cítila se však bezbranná, protože jí to neuvěří paní Pírková, ani nikdo jiný.

Ruku na srdce, ona by tomu také neuvěřila, kdyby jí někdo přišel říct něco takového, zatímco by se po jejím domě procházel slavný muž, který ve svých článcích učil ostatní tomu, jak se mají vybraně chovat a jak jednat čestně.

Ale za zkoušku nic nedám, řekla si, a vydala se před vstupní dveře paní Pírkové. 

Zazvonila jednou, a nic. 

Zazvonila podruhé, tentokrát o něco déle, a také nic. 

Začala zvonit potřetí, o mnoho déle, až se v oknech dalších sousedů začalo rozsvěcovat a nechápavé hlavy vykukovaly ven a hledaly viníka toho nočního rámusu, někdo by snad řekl rušení nočního klidu, ale nezapomínejme, že jsme v Lážoplážu, kde jsou obyvatelé velice shovívaví a některé výrazy vůbec nepoužívají. Třeba rušení nočního klidu, přestupek, pokuta nebo skandál. cteci teta

Když se konečně dveře otevřely, stála v nich rozzářená paní Pírková, v ruce měla melounovou limonádu, kterou má ráda i Zlatá velryba a hezky se usmívala. 

Než jí drobná paní s drdůlkem a brýlemi stačila na něco upozornit, ve dveřích se objevil i Ruland Šedý, který se na paní s drdůlkem zamračil.

Když se na něj však podívala rozzářená paní Pírková, aby mu svou sousedku představila, objevil se i jemu na tváři úsměv a dělala, jakoby paní s brýlemi viděl poprové v životě. 

Paní s brýlemi se nemohla zbavit údivu, jak je Ruland Šedý vypočítavý. Když jí paní Pírková pozvala dál na melounovou limonádu, ihned přijala.

Paní Pírková měla nádherný dům plný maličkostí, které sice nebyly potřeba, ale dělaly byt útulnějším. 

Paní s drdůlkem si sedla do jednoho z velkých křesel potažených nádhernou látkou. Byla to látka v její nejoblíbenější barvě – modré jako ranní moře, které se líně opírá o písečnou pláž a přemýšlí, jaký ho čeká den. 

cteci tety

V ordinaci zubaře Báji se barva zubního křesla promění přesně v takovou, když jde na preventivní prohlídku. I sestřička Sáva minule obdivovala její oblíbenou barvu.

Jak tak drobná paní seděla v křesle modrém jako ranní moře, paní Pírková se vzdálila do kuchyně, aby jí také připravila melounovou limonádu. 

A tak drobná paní v místnosti zůstala s Rulandem Šedým dočista sama. 

„Běžte pryč! Kazíte mi plány!“ 

Sykl Ruland a probodl drobnou paní svýma očima.

Ta se však ani nehnula a všimla si tří zlatých losů, které ležely na stole. 

„Nikam nepůjdu! Vy byste měl odejít – ,“ než to však stihla dokončit, ve dveřích se objevila paní Pírková se sklenicí limonády. 

Všichni tři si přiťukli. 

„Představte si, pan Ruland mě zničehonic navštívil, protože byl ve městě a měl cestu kolem. Prý se se mnou chtěl už dlouho seznámit, ale stud mu v tom bránil. Není to legrační?“

Drobná paní se namísto odpovědi věnovala své limonádě, kterou se rozhodla raději naráz vypít, než aby musela cokoliv říct na nadšená slova své sousedky.

Ruland očima celou dobu visel na třech losech, které ležely na stole.

book_alive-1

Všimla si toho i paní Pírková, která nadšeně vykřikla:

„Pojďme si udělat radost!“

A každému hned od ruky vtiskla jeden los.

Jeden sobě, jeden své sousedce a jeden Rulandovi.

Když odcházeli směrem k moři, Ruland mezi zuby potichu procedil: 

„Jenom jeden?“

Paní s drdůlkem celou cestu k pláži intenzivně přemýšlela o tom, jak toto celé dopadne.

Velryba je přivítala se širokým úsměvem a pozorně si každého z nich prohlížela. 

Ruland předstoupil bez vyzvání k velrybě jako první a jeho dobré mravy a slušné vychování jakoby se teď již definitivně ztratilo kdesi na mořském dnu.

„Velrybo, nezdržuj mě žádným úvodem, moc dobře vím, jak to tady funguje a nyní tedy vyřknu své přání.“

Velryba si mezitím stihla doplavat pro Katalog bazénů, aut a domů, který po Rulandovi hodila a ten měl co dělat, aby rychle uskočil.

„To jsou mi teda zvyky!“ Rozčiloval se, zatímco si Zlatá velryba musela zakrýt pusu, aby se nesmála nahlas, a řekla pouhé: „Pardón.“

screen-shot-2016-09-07-at-130940

„Nebudeme to prodlužovat. Přeji si mít všechnu slávu a obdiv světa, aby mě každý znal a chtěl se mnou strávit alespoň sekundu svého života, abych měl vliv jako nikdo jiný na světě, mohl rozhodovat a rozdělovat peníze nebo ty peříčka, co tu máte, aby nic a nikdo neměl větší moc než já a splnilo se mi vše, co si jen přeji.“

Paní s drdolem, paní Pírková a stejně tak i Zlatá velryba na něj hleděly s úžasem a nemohly jednak uvěřit, že by byl někdo schopen říct tak dlouhou větu bez jediného nadechnutí a také to, že si někdo vlastně může přát tolik věcí najednou. 

„Máš jen jedno přání.“ 

Řekla velryba a tentokrát už se nesmála.

Ruland v ten moment vytrhl z ruky paní Pírkové její los a začal do tmavé noci hlasitě volat:

„Mám dvě! Dvě! A budu mít třetí.“

V ten moment se Ruland vrhl na drobnou paní, která se rozběhla po pláži Zlatovelrybí a utíkala, co jí jen nohy stačily. Velryba plavala rychle za ní a špitla jí:

„Přej si něco.“

A drobná paní s drdůlkem a brýlemi, kterou byste snadno přehlédli za stohy papírů a úředních dokumentů, nyní hlasitě zavolala:

„Přeji si, aby bylo o tři hodiny méně!“

V tu chvíli se čas zastavil, vše kromě paní s drdůlkem zůstalo nehybné: Ruland, který za ní běžel zůstal stát pouze na jedné noze, paní Pírková byla jako socha a bledá s ustrašeným výrazem a Zlatá velryba zůstala jako kus ledu na mořské hladině.

 screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Najednou to zašumělo a čas se začal vracet a paní s drdůlkem se náhle ocitla ve svém obývacím pokoji a v křesle naproti ní seděl Ruland Šedý a snažil se vetřít do její přízně. Na hodinách bylo přesně o tři hodiny méně a drobná paní se usmála.

Potom dostala chuť na stejnou limonádu, jakou by jí za několik hodin připravila paní Pírková. Když ji šla připravit do kuchyně, Ruland se nabídl, že půjde s ní. A tak jej poprosila o pomoc s melounem a když pro něj šel do komory, rychle za ním zavřela dveře a ty zamkla na dva západy. Kliku ještě zkontrolovala a potom se vydala na procházku, aby po cestě zatelefonovala do redakce světového magazínu a prozradila jim, že Ruland Šedý se zdržuje v Lážoplážu a všem novinářům rád poskytne rozhovor. 

Potom se vydala na pláž, aby pozdravila velrybu a na pláži seděla až do rána a když uviděla svou oblíbenou barvu ranního moře, kterak se líně opírá o písečnou pláž, rychle vyskočila a běžela domů na snídani. Novináři měli přijet cobydup. 

KONEC