Z města Loklouz

— Dobrodružství z Čarovné bažiny —

Těžká bublina se líně vyloupla z hladiny smrduté bažiny a zrovna, když se chystala odlepit docela a rozlétnout se do světa, praskla tak hlasitě, že několik obyvatel v přední řadě leknutím nadskočilo.

A hned nato se na hladině začala rýsovat bublina další, která se pomalu nafukovovala, aby za malou chvíli skončila stejně jako ta předchozí. Tyto bubliny byly předurčeny k tomu, aby nikam nedolétly a neopustily tak Čarovnou bažinu.

Čtecí tety a kniha

Pan Bublinka vyhledal pohledem pana starostu, který zrovna těkavým pohledem očí hledal Čarovnou bažinu na mapě města Loklouz, kterou dostal od místního pana starosty na cestu. Bažina  však nebyla na mapě zaznamenána. 

Obyvatelé bažinu pomalu obestoupili a protože byla nekonečná ve své šířce, nezbývalo, než jí projít, pokud chtěli pokračovat na své cestě do Jeskyně příběhů.

Těžko říct, jak hluboká bažina byla. Ze břehu byste mohli říct, že je v ní bahna po kolena, ale stejně tak třeba i po krk. Zkrátka, pokud jste do ní nezkusili vstoupit, nemohli jste říct, jak hluboká vlastně je. 

screen-shot-2016-09-07-at-130940

Ale kdo z obyvatel najde takovou odvahu, aby vstoupil do neznámých smrdutých vod? Pan starosta si pomyslel, že on sám by měl do bažiny vstoupit jako první, protože tu všichni jsou právě kvůli němu. A tak se zhluboka nadechl a udělal první krok směrem do neznáma. 

V momentě, kdy se podrážka jeho nových bot dotkla hladiny, pan starosta ucítíl ohromný tlak, který jej táhl dolů. Než se stačil nadechnout, ta podivná síla jej stáhla docela, přímo do nitra Čarovné bažiny. 

screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Pan starosta se vylekal, kolem neviděl nic než jen černočenou tmu. Bál se nadechnout, aby se mu těžké bahno nedostalo do plic. To však nešlo vydržet dlouho, a tak se zkusil pomaličku nadechnout nosem a zjistil, že může dýchat bez obtíží. Oddechl si. Co však měl dělat teď? 

Snažil se uvést nohy do pohybu a prozkoumat ten tmavý prostor. Šlo to velice pomalu, ale po chvíli se mu podařilo zahlédnout slabou záři. Pan starosta spěchal k tomu místu, co nejrychleji to šlo a po dlouhé chvíli, která mu připadala jako celé hodiny, uslyšel zvuky. 

cteci teta

Ty zvuky se nedaly přirovnat k ničemu, co znal nebo už slyšel.

Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že ty zvuky jsou vlastně hlasy, které vycházejí z velkých úst čtyř mužíků, kteří sedí okolo mohutného pařezu z dubového dřeva a hrají na něm karty. 

Ty karty se jen vzdáleně podobaly těm, které znáte, když hrajete prší nebo žolíka. Byly to karty bažinové, na kterých byly všechny znaky vyobrazeny ze zaschlého bahna.

Jakmile mužíkové spatřili pana starostu, jejich velká ústa se protáhla do širokého úsměvu a jeden z nich mu hned udělal na lavici z březového dřeva místo, aby si mohl sednout.

cteci tety

Pan starosta si celý ohromený sedl mezi mužíky a ihned dostal do rukou bažinové karty, se kterými neuměl vůbec hrát. A tak pokaždé, když na něj přišla řada (což poznal podle toho, že se na něj upřeně zadívaly kalné pohledy všech čtyř mužíků), hodil na pařez rychle jednu kartu.

Mužíci se vždycky začali hlasitě smát, ale jeho kartu nechali na pařezu ležet, a tak se stalo, že pan starosta byl za chvíli bez karet, a že asi vyhrál. Mužíci se nepřestali smát a hned před něj dali další karty. A tak to bylo celé hodiny, dokud se pan starosta neodhodlal a nezvedl se k odchodu. 

To vzbudilo u mužíků zase jen hlasitý smích, ale nikdo z nich mu v odchodu nebránil. 

book_alive-1

Pan starosta se těžkými kroky dostával dál do nitra bažiny, když najednou ucítil něco štiplavého, až se musel chytit za nos a nosní dírky ucpat palcem a ukazováčkem. 

Před ním se zjevila bažinová víla Evelína (to poznal podle toho, že měla na krku visačku se svým jménem, jakoby snad ještě před chvílí přednášela na nějaké významné konferenci a najednou se ocitla tu, uprostřed hlubin Čarovné bažiny).

Evelína se na pana starostu zašklebila a rychle mu podávala plastový kelímek s nějakou tekutinou. Pan starosta jej v rozpacích přijal a v ten moment mu to celé došlo. Vždyť se mu o této chvíli v noci zdálo: Zlá Evelína dá ti napít octa. 

A vskutku, obsah kelímku zapáchal tak silně, že se muselo jednat o ocet. Bažinný ocet byl však mnohem silnější než ten, který známe z maminčiny spíže. 

cteci tety

Starosta se snažil vzpomenout, co bylo ve snu dál. Co se stalo, když se napil octa? 

Nemohl si však za nic na světě vzpomenout. A tak udělal to jediné, co mu zbývalo: chytil se za nos a tekutinu rychle vypil. 

Cítil, jak mu kyselý ocet prochází celým tělem, a to bylo poslední, co si z Čarovné bažiny pamatoval. 

 

Když otevřel oči, ležel na louce a nad ním se skláněly hlavy obyvatel Lážopláža. Všichni se ptali: „Co se stalo? Kam jste to zmizel? A proč jste cítit octem?“

K panu starostovi rychle přiběhla paní Jehlič, která se ho ptala: „Hráli tam karty?“

Pan starosta se zmohl jen na lehké přikývnutí a ještě než únavou zavřel oči, všiml si, že leží na louce u Jeskyně příběhů, kam se to ráno i s obyvateli vypravil. 

KONEC (jen na chvíli)