Horký den v Loklouzu

Pan starosta se ještě ani po návratu do své kanceláře na loklouzské radnici, poté, co spolu s obyvateli Lážopláža navštívil nádhernou Jeskyni příběhů, kde jim všechny nástěnné malby ožívaly a tančily před očima, nemohl zbavit toho nepříjemného pocitu, který si nesl z Čarovné bažiny. 

Ještě v několika příštích dnech vyklepával z uší bahno a cítíl štiplavou vůni nápoje od zlé Elvíry. Aby se rozptýlil, zavolal do Lážopláža a dlouho mluvil s produkcí, které město pronajal.

Čtecí teta

Vyptával se na každičký detail, tolik se mu po jeho rodném městě stýskalo. Naneštěstí pro pana starostu však byl hlavní produkční zaneprázdněn natáčením nové filmové scény, a tak pana starostu odbýval jen jednoslovnými odpověďmi. 

 

„Nezapomíná rosa tančit svůj rosí tanec pravidelně každé ráno v 6:31 hodin?“

„Ne.“

„Takže tančí?“

„Ano.“

„Péřobanka je dobře hlídaná proti zlodějům?“

„Jo.“

„V hotelu V korunách stromů to stále voní po liliích?“

„Asi.“

„Mapa města není smutná, že jsme všichni pryč?“

„Nevím.“

„Topoly vám slouží jako rekvizity dobře?“

„Jo, to jo.“

screen-shot-2016-09-07-at-130940

Na poslední otázku hledal pan starosta ta správná slova. Začal hladit vysoký vlas svého telefonního koberce a zeptal se:

„A co moře, pořád je tak velké? Má tu nejkrásnější barvu a ideální hustotu soli?“

Z druhé strany se ozvaly vzdálené hlasy, to se pan produkční s někým dohadoval.

„Vše při starém, teď už musím jít. Nashle, starosto a užívejte si dovolenou!“

screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Pan starosta si hlasitě povzdechl. To se řekne, užít si dovolenou, když se mu tolik stýská po Lážoplážu. Věděl však, že to nesmí ani náznakem ukázat ostatním, protože by hned začali být také smutní.

Oblékl si tedy plavky a vydal se na pláž k rodnému místu Zlaté velryby, že alespoň do detailu prozkoumá místní moře, aby mohl Zlaté velrybě po návratu to její vylepšit a ona se cítila úplně jako doma. 

Když však došel se svou osuškou na pláž, zhrozil se. Bylo horko k zalknutí a obyvatelé Lážopláža se spolu s obyvateli Loklouzu tísnili na pláži i v moři a snažili se alespoň trochu ochladit. 

cteci teta

Pan starosta si našel volné místo, dá-li se to tak říci, protože se musel vměstnat mezi osmičlennou rodinu a největšího muže, kterého kdy viděl. Ten muž měl pod sebou vyskládaných deset osušek, tak velký byl. 

Panu starostovi nebylo pohodlně a po chvíli mu bylo takové horko, že už se chtěl vydat zpátky na radnici. Potom si však všiml, že slunečníky obyvatel Loklouzu jsou uvnitř vybaveny klimatizací a že ležet pod takovým slunečníkem je v daný okamžik to nejkrásnější, co může člověk chtít. 

Šel se osmičlenné rodiny zeptat, kde se dá takový slunečník pořídit. Rodina mu řekla, že se dědí z generace na generaci a koupit se nedá. Zkusil to ještě i u dalších místních obyvatel, ale všichni mu řekli to samé. 

cteci tety kniha

Běžel se rychle zchladit do moře a sotva udělal pár temp, ucítil hladké tělo Zlaté velryby, která ho unášela dál od pláže směrem k otevřenému moři. Starosta byl najednou sám s velrybou a všechny obyvatele viděl malé a tak se zmenšily i jeho problémy a starosti. Svěřil velrybě vše, co doposud zažil a velryba starostlivě pokyvovala hlavou a starostu vyslechla až do poslední věty.

Potom se na něj usmála a řekla potichu. 

„Víš, že můžu plnit přání i tady v Loklouzu?“

Starosta se také usmál, to samozřejmě věděl. Ale nikdo si na prázdniny nevzal svůj zlatý los, a tak pro ně přání nebyla. 

„A víš také, že když plním přání tady z loklouzského moře, tak k nim nepotřebuji losy? Plním je jenom tak. Tady jsem vyrostla a stala se kouzelnou velrybou. V tomto moři budu mít už vždy svou kouzelnou moc a nic jinému k tomu nepotřebuji.“

cteci tety

Pan starosta se usmál. Zlatá velryba byla jeho opravdová přítelkyně. Její hlas ho dokázal vždy uklidnit a dodat mu síly. 

„Až se vrátíš na pláž, bude tě čekat překvapení. A cokoliv dalšího budete potřebovat, přijďte za mnou. Chci abyste tu prožili ty nejkrásnější prázdniny a chtěli se sem vracet.“

Když se pan starosta přibližoval zpátky ke břehu, Zlatá velryba ještě špitla:

„Jsem ráda, že můžu být doma a zároveň s mými kamarády z Lážopláža.“

Pan starosta se s velrybou hezky rozloučil a když vycházel z moře směrem ke své osušce, nebylo mu už takové horko.

Zastavil se a rozhlédl se po pláži a spatřil spokojené obyvatele Lážopláža, jak spokojeně odpočívají pod slunečníky s klimatizací. 

cteci tety

Potom si šel lehnout pod ten svůj a studeným vánkem si nechal čechrat vlasy. Spokojeně zavřel oči a kdyby mu Čečesr druhý den netelefonoval, ani by si neuvědomil, že to byl ten nejteplejší den v celém roce. Ale to asi nikdo z obyvatel. 

KONEC