Noční zásilka

Dny v prázdninovém městě Loklouz plynuly a léto se přehouplo za půlku. Několik obyvatel se vylekalo a začalo si naplno užívat dovolenou, protože už cítili blížící se konec. Vydávali se k Čarovné bažině i jeskyni Příběhů a někteří z nich si troufli dojít až na vrcholek hory Spřežky či pouště Spouště.

V těchto dnech do města přijel i nám tolik známý pan Kukačka, proslavený kurátor městských sbírek, kterému se tajně přezdívá Kuku. 

Hned, když se objevil u městské brány, tukan Ferda s andulkou Dandulkou leknutím nadskočili, rychle protáhli svá křídla a tu zprávu se rozletěli bleskově říct ostatním dřív, než stihne přítomnost pana Kuku někoho vyděsit.

cteci tety

Ferda a Dandulka se u městské brány scházeli každý den, aby mohli probrat, co se událo nového a na jaké straně fouká nejlepší vítr, který je při letu dokáže unášet plynule a vysokou rychlostí, aniž by museli mávat křídly. Tím největším důvodem pro jejich každodenní setkání na zídce městské brány však bylo to, že prostě a jednoduše chtěli být spolu.

Blejza se Sedni je při svých procházkách pozorovali a smáli se pod vousy při představě, co na to řekne pan Vohlídal, až zjistí, že se jeho andulka schází s tukanem pana Zloundra. Ale ruku na srdce, pan Vohlídal byl právě ten, který ty dva kdysi seznámil, když tukana Ferdu unesl a schoval ho v Dandulčině kleci.

Pan Kukačka měl čich na historické památky, a tak netrvalo dlouho, aby se i jeho uším donesla legenda o jeskyni Příběhů, ve které ožívají příběhy našich předků přímo na kamenných zdech a stropech a která každému odhalí příběh jiný.

Kuku se rozhodl, že ty příběhy sepíše, a tak tu stál na loklouzském náměstí s diktastrojem, který si předem nastavil na styl reportážní a čekal na první obyvatele, kteří by mu svěřili své zážitky a zkušenosti ze slavné jeskyně.

cteci teta

Mezitím však Ferda s Dandulkou obletěli půlku města a zpráva o přítomnosti pana Kukačky se bleskově rozšířila mezi všechny obyvatele.

Během pěti minut to cvaklo ve všech zámcích a obyvatelé se spokojeně uvelebili ve svých obydlích. Když přišel večer, nikdo se neodvážil doma rozsvítit, aby neprozradil, že je doma. 

Pan Kukačka tak stál celé hodiny na loklouzském náměstí, ruku měl celou bolavou od diktastroje, na který se mu zatím reportážním stylem nepodařilo zachytit ani jednu jedinou vzpomínku na zážitek z jeskyně Příběhů.

cteci tety

Kuku se tedy rozhodl, že když nikdo nechodí na náměstí, musí obyvatelé chodit jinam a vydal se je hledat. 

Nejprve došel na městskou pláž, kde objevil ručníky, osušky a deky, a také piknikové koše plné jídla a pití a časopisy s rozluštěnými křížovkami a slunečníky se zapnutými klimatizacemi, které se dědí z generace na generaci a pod kterými to příjemně chladilo. Po obyvatelích však nebylo nikde ani památky. 

Když pan Kukačka pláž opouštěl, vynořila se z moře usměvavá hlava Zlaté velryby, která sledovala pověstného pana Kuku, jak se vydává směrem k tmavým obydlím a bylo jí přitom jasné, jak se všichni doma schovávají a ani nedutají, aby se před obávaným kurátorem neprozradili. 

book_alive-1

Zlatá velryba se opět ponořila do slaných rodných vod a v její hlavě se zrodil plán, jak obyvatelům zpříjemnit to dlouhé čekání, které bude trvat pravděpodobně až do rozbřesku slunce, kdy z Loklouzu odjíždí první ranní autobus, ve kterém by mohl sedět i Kuku s diktastrojem, který si kdysi vypůjčil od pana Třeskavky a ještě mu ho nevrátil. 

A tak té temné noci, zatímco obyvatelé seděli v potemnělých pokojích a povídali si, začaly do jednotlivých domků přilétat zásilky od Zlaté velryby. 

Do některých domů přilétla zásilka komínem, do jiného pootevřeným střešním okýnkem a do jiného zase schránkou ve dveřích.

screen-shot-2016-09-07-at-130940

A co zásilka od Zlaté velryby obsahovala?

Tak především svítící hrací karty a svítící Člověče, nezlob se, aby to obyvatelům rychleji utíkalo. Potom speciální pyžamo, na kterém byl nápis „Páčko, Kuku!“ a které bylo z toho nejpříjemnějšího materiálu, pro který ještě neexistoval název (bylo to něco mezi saténem a hedvábím s příměsí čisté bavlny a flauše a látka navíc voněla po kakau se šlehačkou).

V zásilce byly také svítící chipsy a na každém chipsu bylo jedlým perem napsané písmenko, kdyby si obyvatelé chtěli nejprve zahrát chipsí scrabble než chipsy sní.

A v neposlední řadě zásilka obsahovala i světové magazíny, v nichž byla každá stránka podsvícena příjemným světlem, při kterém se dalo krásně číst i v noci a které zároveň nebylo z dálky příliš vidět. 

Zásilka udělala všem velkou radost a svítící karty a chipsí scrabble se v Loklouzu hráli až do svítání, kdy pan Kukačka rozčíleně nastupoval do prvního ranního autobusu, celý rozcuchaný a nerudný, jak na něj ostatní vyzráli. 

screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

A až byl autobus v zatáčce za městem, odlepili andulka Dandulka a tukan Ferda nožky se zídky městské brány a rozletěli se do města oznámit tu radostnou zprávu, že Kuku už je pryč.

Od té doby můžete, milé děti, při procházce letním městem Loklouz občas v některých oknech v noci zahlédnout slabé světlo, protože to noční dobrodružství se všem zalíbilo a obyvatelé si jej občas zopakují.

A Zlatá velryba jim vždy ochotně a ráda pošle nové chipsí scrabble, protože sama má při každé hře nejraději vždy chipsy čerstvé.

KONEC