Něco víc o Chlupáčově

Jednoho letního loklouzského rána, kdy bylo již od svítání jasné, že ten den bude horko k zalknutí, se ke Zlaté velrybě donesla šťastná zpráva: ze sousedního Chlupáčova k ní měla na návštěvu přiletět její věrná přítelkyně Mořská vydra. 

A tak se velryba pustila do příprav: svůj podmořský pokoj rychle uklidila, aby si o ní vydra nemyslela, že je nepořádná. Potom si vzala svůj oblíbený klobouk, růžovofialovou buřinku, kterou dostala jako dárek od svého bratrance přes oceán a nakonec svou obrovskou hlavu vystrčila nad mořskou hladinu a s nadšením očekávala přílet nejlepší přítelkyně.

screen-shot-2016-09-07-at-130940

Když šli kolem obyvatelé Loklouzu nebo dovolenkáři z Lážopláža, museli Zlatou velrybu hned pochválit, jak jí to sluší:

„Hezký klobouk, velrybo.“

nebo

„Dle vašeho úsměvu soudíme, že to dnes bude opravdu vydařený den!“

A to také byl. 

cteci tety

Mořská vydra dorazila chvíli na to. Její velké chlupaté tělo se na obloze přibližovalo, to jak bylo blíž a blíž, a za chvíli bylo možné rozeznat i velkou chlupatou ruku, která horlivě mávala velrybě na přivítanou. A potom úsměv velryby zakryl stín vydřího břicha, které se pomalu sneslo nejprve na mořskou hladinu a potom i na mořské dno, přímo do pokoje Zlaté velryby.

screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

„No teda! Tady to krásně voní čerstvou solí a převlečenými neoprenovými peřinami!“ Vykřikla nadšeně Mořská vydra a hned se do jedné z peřin posadila. 

„Takže jsi přijela na prázdniny! Musíš mi říct všechno, co jsi v Lážoplážu zažila!“

A tak se Zlatá velryba pohodlně uvelebila do další neoprenové peřiny, otevřela nový pytel chipsů, vysypala ho do ohromné mísy, kterou podala své přítelkyni Mořské vydře a začala povídat o všem, co jí přišlo na mysl. 

cteci tety

A bylo toho spoustu, jen si vzpomeňte na všechna dobrodružství, která Zlatá velryba v Lážoplážu zažila.

A jak to někdy bývá, velryba mluvila a mluvila, bublinky jí skákaly od pusy jako pominuté a na mořské hladině vždy povyskočily, aby za chvilku praskly, ale i to stačilo mnoha obyvatelům Lážopláža k tomu, aby na pláži roztáhli své deky a ten bublinkový tanec pozorovali celý den a celou noc. 

Až brzy ráno následujícího dne došla Zlaté velrybě slova a ona se s úsměvem podívala na vydru, která s pootevřenou pusou dojídala padesátý sáček chipsů. Moc jí chutnaly. 

cteci teta

„Velrybko, to by vydalo na knihu!“ řekla nadšeně Mořská vydra a velryba se ještě na chvíli rozpovídala a panu Třeskavkovi, který vydává knihy a také o paní Albínce a jejím krásném knihkupectví. 

„Musíme se vídat častěji!“ prohlásila Mořská vydra, aniž by ještě od velryby věděla, že se do Lážopláža s obyvateli města na konci léta vrátí.

Zlatá velryba totiž nemusí nic říkat a všem je hned jasné, jak moc si svůj druhý domov oblíbila. 

Mořská vydra ze sebe smetla drobky od chipsů, vzala velrybu za ruku a řekla: 

„A teď pojedeme k nám. Všichni už na tebe čekají a na tvou slávu uspořádali velkou slavnost.“

Velryba se usmála, své přítelkyni do batohu nabalila chipsů, co se jich dovnitř jen vešlo a potom se s Mořskou vydrou vydala do Chlupáčova, o kterém se více dozvíte zase příště. 

Máte se na co těšit, Chlupáčov je totiž jen jeden jediný a co tam uvidíte, neuvidíte nikde jinde na světě. 

KONEC