Chlupáčovská slavnost

Zlatá velryba s Mořskou vydrou doletěly do Chlupáčova zrovna v momentě, kdy se hlasitě rozezněly bubny a městská slavnost mohla začít. Obě se pomalu snesly na zarostlý trávník a přistály pěkně do měkkého.

Velryba se na svou přítelkyni usmála a potom se rozhlédla kolem a nemohla uvěřit svým očím. Chlupáčov totiž dostával svému jménu natolik, že se velryba sama podivila, že jí to nenapadlo dřív. Všechno v Chlupáčově bylo totiž chlupaté!

Čtecí teta

A když říkám všechno, tak myslím opravdu všechno. Domy byly chlupaté, řeka byla chlupatá, jídlo bylo chlupaté, bubny byly chlupaté, všichni obyvatelé byli chlupatí a dokonce i tráva, do které před chvílí velryba s vydrou přistály, byla chlupatá.

Nebylo nic, co by na sobě nemělo hustší nebo jemnější chlupy a u čeho byste si neřekli:

„To jsem z toho chlupatý jelen, tak i toto je chlupaté!“

Velryba se nemohla vynadívat a Mořská vydra si toho samozřejmě všimla.

„Co se děje, velrybko?“

A velryba hned stočila oči jinam, ale ať se podívala kamkoliv, všude byly chlupaté věci nebo lidé a ona prostě nemohla vyjít z údivu.

screen-shot-2016-09-07-at-130940

Představte si, v Chlupáčově se neuklízelo, ale česalo. Když jste chtěli mít dokonale uklizeno, stačilo vám k tomu několik druhů hřebenů, se kterými jste chlupy pročesali. 

„Pojď se mnou,“ řekla vydra a už velrybě pomáhala do moře, aby se mohly rychle přesunout do centra dění slavnosti.

Velrybě ze všeho kolem přecházel zrak. Nic podobné ve svém životě ještě neviděla.

Když dopluly až ke kapele, která si říkala Chlupy vzhůru!, všimla si, že podél pobřeží postávají místní obyvatelé, kteří její příchod vítají máváním chlupatých vlaječek a nadskakováním v chlupaté trávě.

cteci teta

Velryba jim zamávala a potom se už zaposlouchala do hudebního představení, které si muzikanti z Chlupy vzhůru! připravili.  

S vydrou protančila skoro celý večer a když už se chtěla vydat přenocovat ke své nejlepší kamarádce, cosi ji píchlo u boku.

Velryba se rychle otočila a všimla si malé holčičky, která se jí vší silou držela a nechtěla se pustit. Velryba po chvíli pochopila, že holčička neumí plavat, a tak jí jedním mrštným pohybem vyhodila na svá záda. Holčička se k velrybě pevně přitiskla a potom se na ni usmála. Představte si, že i zuby měla chlupaté.

cteci tety

„Velrybo, prý umíš splnit každé přání. Můžu si něco přát?“

Velryba dnes neplánovala plnit přání, ale přece jen byla v Chlupáčově hostem a ráda by se nějak odměnila.

„Co si přeješ?“ zeptala se Zlatá velryba malé holčičky.

„Prosím, ať už nejsem chlupatá! Je to strašné a pořád se musím česat!“ Tato slova velryba nečekala.

cteci tety kniha

„Ale vždyť ti to sluší a všichni v Chlupáčově jste takoví a proto jste výjimeční.“

Odpověděla velryba po chvíli velryba a holčička se málem rozplakala.

„Křápi jsou chlupatí a jsou to ta nejstrašnější stvoření,“ řekla malá holčička a Zlaté velrybě najednou došlo, že má pravdu.

Místní obyvatelé jí připomínali neslavně proslulé křápy a ta podoba nebyla náhodná.

cteci tety

Než stačila cokoliv odpovědět, pro malou holčičku si připlul tatínek, pozdravil velrybu a s holčičkou plaval pryč.

Kapela dohrála a velryba se zůstala zmateně kolébat v rytmu moře, až na ni padla únava taková, jakou dlouho nezažila.

Musí se na to vyspat a ráno bude jistě moudřejší večera.

KONEC