ŠKOLA VOLÁ i v LÁŽOPLÁŽU

Prázdniny se rychle přehouply ke konci a obyvatelům nezbývalo, než si sbalit své kufry a městečku Loklouz dát sbohem. Byly to smutné momenty, protože všichni věděli, že nadcházející podzim je čeká ještě více práce než obvykle.

Paní Ťuhýková už v autobusu jedoucím zpátky do Lážopláža kontrolovala všechny rezervace do Hotelu v korunách stromů a zjistila, že je až do příštích letních prázdnin plně rezervován. Opřela si svou odpočinutou hlavu o sedačku a řekla si, že se zkusí ještě prospat.

Čtecí teta

Když autobus zastavil na náměstí u radnice, pan starosta nadšeně vyskočil a běžel se rychle porozhlédnout. Několik mužů ještě bouralo rekvizity z velkofilmu, který se v Lážoplážu celé léto točil a starostovi na přivítanou pokynuli lehce hlavou. Starosta chodil od jednoho domu k druhému a pečlivě si prohližel všechno, i malé detaily, které mu třeba dříve unikaly.

Ve městě se nezměnilo nic a to ho těšilo. Už vytahoval svou Příručku starosty, že se podívá, do jakého zlepšováku pro město se pustí tentokrát, tedy o jaký grant musí nejprve zažádat a potom strávit měsíce mravenčí práce papírováním, když zahlédl cosi, co do města nepatřilo. Oči vytřeštil a rychle běžel k obrovské barevné budově, která se vyloupla na dříve prázdné louce u Půjčovny topolů.

Čtecí teta v akci

Tam už na něj čekal hlavní produkční, pan Celuloid, který ho nadšeně chytil za paži a vedl do útrob té barevné budovy. 

„Přichystali jsme vám překvapení, starosto!“

Starosta šel nevěřícně s ním.

„Ale kde to jsme?“

„No přece ve škole! Všimli jsme si, že tu nemáte pořádnou školu, teda kromě Hračkářství, které je ale přece pro malé děti. Tak jsme se rozhodli vám udělat radost a nechali jsme pro vás jako poděkování postavit tuto moderní budovu školy.“

cteci tety kniha

Starosta nedokázal skrýt své překvapení, které se pan Celuloid vyložil jako radost a štěstí. Nechal pana staostu stát uprostřed studené chodby a vesele odešel za ostatními dobalit rekvizity a vrátit se do filmových studií. 

Starosta se dlouhou dobu procházel studenou chodbou a nekonečno třídami, které byly každá naprosto stejná a neměl z toho dobrý pocit. V Lážoplážu přeci nedali na to, co je kde běžné a normální a především se vyhýbali těm věcem, kterou takové jsou a lidé je považují za správné jen proto, že jsou na ně zvyklí. 

Děti poslouchají Čtecí tetu

A v ten moment dostal skvělý nápad. 

Hned druhý den, který byl zároveň prvním školním dnem, svolal všechny děti a rodiče do školy. Rodiče se procházeli po studené chodbě a měli jistě stejně nejistě pocity jako předtím pan starosta. Ten se na ně však široce usmíval a řekl jim, jak bude probíhat první měsíc výuky. 

Čtecí tety

Děti se budou učit, jak přestavět prostory a stráví celý měsíc s architektem Precisem, který jim bude rád předávat své znalosti a dovednosti. Na konci měsíce by měli společnými silami udělat z útrob současné školy místo, kde se sice budou chodit učit, ale bude to v místě, které bude jedinečné a jen a jen podle jejich představ. A učení také nebude úplně jako v jiných školách, ale o tom zase až někdy příště. 

Čtecí tety

A tak začal intenzivní měsíc, kdy děti chodily domů ze školy sice unavené, ale s hlavami plných nápadů a užitečných a praktických poznatků a několik z nich se rovnou pustilo to úpravy svého pokoje a chtěly se stát architekty. 

Mezi těmi, kdo nastoupili do první třídy školy, byli i Žulie, Jakobuk a Empírka, naše nerozlučná trojice přátel, která před rokem donutila pana Chmýří nastartovat letadlo a letět je zachránit. To bylo v den, kdy do města přiletela Zlatá velryba. 

Jste zvědaví, komu splní velryba přání příště? 

Vše se dozvíte. Ale teď už je čas jít spát.

DOBROU NOC