Čtvrté přání

Léto se v Lážoplážu přiblížilo ke konci a začalo se postupně ochlazovat. Nápor turistů s příchodem chladnějšího počasí také polevil a město se konečně trochu vyprázdnilo a paní Ťuhýková z recepce hotelu v korunách topolů si mohla dopřát zasloužené volno. 

Obyvatelé začali mít jiné starosti, například každoroční pravidelnou návštěvu obchodu paní Jehlič, která byla sestřenicí pana Ouška z Péřobanky. Ale to není až tolik důležité.

Mělo by vás spíš zajímat, proč vlastně obyvatelé paní Jehlič navštěvovali.

Paní Jehlič totiž dokázala, jako jediná v celém městě, uplést oblečení a doplňky, které vítr nikdy neprofoukl a sníh nikdy nepromočil.

Tak důkladně byly upletené.

Lidé se v těch dnech scházeli před obchůdkem paní Jehlič, který byl miniaturním prostorem zaplněným pletacími vlnami všech barev od podlahy až do stropu. A paní Jehlič si musela objednávky začít psát do nového sešitu, protože jeden celý sešit už byl plný.

Lidé si nechávali plést svetry, vesty, čepice, rukavice a šály a Fíkus dokonce přišel i s Blejzou, aby mu paní Jehlič vzala míry na pletenou kombinézu. Nejprve se jí to moc nezdálo, pro psa ještě nikdy nic nepletla, ale když se na ni Blejza usmál, galantně jí olízl ruku a dlouze s ní hovořil o historii pletacích jehlic, paní Jehlič mu kromě kombinézy slíbila uplést i čtvery ponožky. Tolik ji Blejza ohromil.screen-shot-2016-09-07-at-130940

Neříkalo se v Lážoplážu nadarmo, že zima už nebyla daleko.

Změny ročního období totiž mají svá speciální pravidla a každé jedno období má svého lidského zástupce.

Na světě jsou tedy 4 zástupci ročních období, kteří se ve městečku pravidelně střídají.

A protože zástupcem léta je pan Čečesr, musel si právě on tou dobou sbalit své kufry a vydat se na nádraží.

Někteří obyvatelé – konkrétně teplomilové – vyprovázeli pana Čečesra až do kupé vlaku a dokola mu opakovali, jak si jeho pobyt užili, jak moc mu děkují za hřejivé sluníčko a dlouhé dny na pláži bez jediného mráčku a také za to, že nedovolil, aby přišla vedra k zalknutí a že se celé léto dalo dojít na poštu v péřové bundě.

Pan Čečesr byl potěšen, protože věděl, že za těch několik měsíců léto zastupoval opravdu dobře, a tak se těšil na zaslouženou dovolenou. S manželkou a dětmi vyrazí někam do zahraničí a možná tam zůstanou i déle, protože má přece jen skoro tři čtvrtě roku volno.

Zvláštní jméno ten Čečesr, určitě si říkáte, ale má to svou logiku. Jistě víte, že mezi letní měsíce patří červen, červenec a srpen. Jméno zástupce letního období je zkratkou prvních písmen těchto měsíců, tedy Čečesr.

Pan starosta šel s ostatními obyvateli na nádraží, aby se mohl s panem Čečesrem rozloučit. Vepředu u lokomotivy zahlédl průvodčího Dobromíru a pana Posilova staršího – ten se zrovna sehnul k jedné koleji a rychlým pohybem ji narovnal tak, aby mohl vlak bez problémů vyjet ze stanice Lážoplážo.

Pan Posilov se v duchu zaradoval, že léto už bude brzy pryč a potom si všiml pohledu pana starosty.

Mávl mu na pozdrav a starosta mu mávl zpátky a pomyslel si:

 Kéž bych měl svaly jako pan Posilov.

Ani jeden z nich nevěděl nic z toho, co se událo v minulé pohádce. Když se totiž vrátíte do minulosti a změníte třeba jen pouhý jeden okamžik, může to mít nekonečný dopad na budoucnost. Ale to vy už víte.cteci teta

Pan Čečesr se uvelebil ve svém kupé a otevřel okno. Do obličeje mu náhle zafoukal studený vítr a on se rychle podíval tím směrem, odkud vítr přicházel.

Po nástupišti šli vedle sebe Zářílis a Proledún, neboli zástupci podzimního a zimního období.

Nebylo běžné, aby zástupci ročních období cestovali dohromady, ale je pravda, že o těchto dvou se říkalo, že jsou už od dětství nejlepšími kamarády, a proto je přechod z podzimu do zimy tak nepatrný a vlastně si někdy ani nejste jisti, jestli je stále ještě podzim nebo už zima.

Pan Čečesr rychle okno zavřel a strčil si ruce do kapes svých bermud. Potom se usadil do pohodlné sedačky a když se vlak rozjel, začal obyvatelům na nástupišti mávat, ale v myšlenkách už byl na dovolené, kde si právě u hotelové služby objednával melounový popcorn.

Zářílis a Proledún právě prošli kolem kupé pana Čečesra a Zářílis se v ten moment od pana Proledúna odpojil a chvíli běžel spolu s vlakem, aby se svého předchůdce rychle vyptal na to, co se za dobu jeho období ve městě událo.

Pan Proledún zůstal stát na místě a trochu žárlil na svého nejlepšího přítele, kterak utíká za vlakem, ale zároveň věděl, že roční období, která po sobě následují, k sobě mají mnohem blíž než ta, která jsou od sebe více vzdálená a jsou celkově odlišná.

Vlak zmizel v dálce a pan Zářílis se rychle vrátil ke svému příteli Proledúnovi. A od té chvíle bylo Lážoplážo na dlouhou dobu jenom jejich.screen-shot-2016-09-07-at-131007_00

Ihned se k nim přiřítili podzimomilové a zimomilové a oslavovali jejich příjezd.

Teplomilové smutně pokrčili rameny, zatřásli se zimou a zkontrolovali v diářích, kdy si mohou u paní Jehlič vyzvednout novou zásobu oblečení a doplňků pro nadcházející roční období.

Zářílis a Proledún byli opravdu nejlepší kamarádi, kteří si říkali všechno a tak ihned, jak se přivítali s obyvateli města a zavřeli za sebou dveře jedné z kanceláří na radnici, kde pracovali, vzal pan Zářílis pana Proledúna kolem ramen a ukázal mu setřený los, na kterém velkými písmeny stálo: PŘÁNÍ.

„Co to je?“ Zeptal se hned pan Proledún.

„Přání od Zlaté velryby. O té jsi přece slyšel, ne?“ divil se hned pan Zářílis.

„To víš, že slyšel. Ale jak to, že máš přání ty? Vždyť jsme sotva… počkej, to je od Čečesra, že?“

Zářílis přikývl.

„Nestihl ho prý použít. Tak mi ho dal.“

„Léto jedno bláznivý“, vylétlo z pusy panu Proledúnovi. „Jak s ním naložíš?“

„To uvidíš“, řekl pan Zářílis a víc už ani muk.

book_alive-1Nastal podzim a v Lážoplážu čas utíkal, jak utíkat má, tedy ani rychle, ani pomalu. Zářílis chodil každé ráno na střechu radnice rozfoukávat listí, aby trochu pomohl ostatním stromům a pan starosta s Tajnou radou se neustále střídali v přepínání fénů. Město tušilo, že mnoho obyvatel doma schovává výherní losy, ale obyvatelé jakoby na něco čekali a ne a ne za Zlatou velrybou přijít.

„Dobře si to spočítejte, starosto. Já tady potom nechci vidět frontu lidí. Plním maximálně jedno přání za den“, říkala Zlatá velryba panu starostovi, který se zrovna vracel ze služby, ale před Zlatou velrybou musel předstírat, že si vyšel na procházku.

Na prázdnou pláž náhle zamířil Zářílis s Proledúnem. Došli až k panu starostovi a Zlaté velrybě, uctivě se oběma uklonili a v tu chvíli začalo z oblohy padat listí a hned vzápětí sněhové vločky. To celé však trvalo jen malou chviličku.

Zlatá velryba hleděla na tu nádheru a jakmile uviděla sníh, začala vesele plavat ze strany na stranu, jakoby v moři tančila. Sníh totiž ještě nikdy neviděla.

Oba si slavnostně odkašlali a Zářílis se ujal slova:

„Zde je los, milá Zlatá velrybo. A teď mi řekni –  protože bez podzimu by nebylo zimy a bez zimy jara a bez léta bych nikdy k losu nepřišel: mohu si přát něco pro každého z nás?“

Velrybě se právě na zlaté ocasní ploutvi rozpouštěla poslední sněhová vločka.

„Ano, můžeš. Pokud to bude každému z vás sloužit stejně, tak se tak můžeme dohodnout.“cteci tety

Zářílis se zhluboka nadechl a vyslovil své přání.

„Přeji si tedy pro každého zástupce ročního období jednoho přítele, protože vím, jak těžko se praví přátelé hledají.“ Pan Zářílis mrkl na pana Proledúna, který se v tu chvíli hrdostí zapýřil jako páv. Ona se chvála vždy dobře poslouchá. 

„Ale nemluvím jen tak o ledajakých přátelstvích, mám na mysli přátele, kteří nikdy nezradí, ani v té nejhorší chvíli. Přátele, o které je možné se opřít.“

A v ten moment velryba zavřela své obrovské oči a sama pro sebe si potichu řekla něco, čemu nikdo jiný nerozuměl, protože to bylo řečí zlatovelrybí, kterou si vymyslela, když byla celé dny sama na dně moří a oceánů.

V následující chvíli se na pláži vedle Proledúna objevil lední medvěd a kousek od Zářílise zase divoký kůň.

„Snad to teď tak nevypadá, ale budou vám věrnými přáteli a ještě vás v mnohém překvapí. Tedy až poznáte, jak na ně.”

Jen to velryba dořekla, hned se potopila do hlubin moře a neobjevila se až do druhého dne. Po očku však z mořské hlubiny sledovala celonoční zápasení pana Zářílise s divokým koněm a pana Proledúna s ledním medvědem.

cteci tetaA usmívala se při představě, jak se velbloud pustil do melounového popcornu na dovolené pana Čečesra a jak vysvětlil pan Bředukvět své mamince to, proč se u nich v obýváku zničehonic objevila žirafa.

Ale o tom zase až příště.

KONEC

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Otázky k diskuzi s dětmi po přečtení:

  1. Jaké roční období zrovna v Lážoplážu skončilo?

  2. Jak se jmenoval pan průvodčí? 

  3. Proč byla paní Jehlič výjimečná?

  4. Jaká zvířata vykouzlila Zlatá velryba zástupcům ročních období ?

  5. Jaké jsou rodinné vazby mezi panem Ouškem a paní Jehlič?

  6. Jaké roční období máte nejraději, děti? A proč?

  7. Co Zlatá velryba viděla úplně poprvé v životě?